SLP 08 (2014)

118

upřena dokonce i základní lidská práva tak, jako jim byla před jejich útěkem upřena

práva občanská.

Z hlediska mezinárodní asistence lze jen připomenout klíčovou roli úřadu Vysokého

komisaře OSN pro uprchlíky (dále jen „UNHCR“), který monitoruje situaci a koordi-

nuje mezinárodní spolupráci. Právě tento úřad by mohl být zásadní pro aktivaci podpůr-

ných mezinárodních mechanismů vynucení práva, jako jsou například peacekeepingové

operace OSN nebo regionálních organizací. Ačkoli se UNHCR v praxi snaží pomoci

také „pouhým“ válečným migrantům a IDPs, jeho mandát se oficiálně vztahuje pouze

na uprchlíky a státy jsou s ním povinny spolupracovat jen v těchto záležitostech.

I v rozvinutých státech plně spolupracujících s UNHCR může být faktické vynu-

cení práva složité, a to v situacích tzv.

mass influx

, tedy hromadného příchodu neo-

zbrojených či ozbrojených migrantů. V těchto případech je prioritou pustit migranty

a chránit jejich životy bez vyvolávání konfliktů; odzbrojení a oddělení bojovníků může

následovat v okamžiku, kdy dorazí potřebná podpora. Feller, Volker a Nicholson popi-

sují „zásadu priority a zásadu bezpečí“. Podle nich je v situacích hromadného přícho-

du individuální určení statusu osoby často nemožné. Prioritou je asistovat příchozím

a přijmout nouzová opatření pro ochranu jejich života. Je-li to nezbytné, může být

asistence poskytnuta i osobě, které by jinak mohl být ochranný status uprchlíka upřen

podle čl. 1F Úmluvy. V praxi je nutné zajistit bezpečnost neozbrojených pracovníků

UNHCR při určování statusu a vylučování. Často může UNHCR v terénu řešit hro-

madný přechod hranic týdny před tím, než dorazí jakákoli podpora. Jestliže nemůže

být provedeno odzbrojení a zajištěna bezpečnost v táborech, potom je určení statusu

a vyloučení z ochrany prakticky nemožné.

Lze ovšem vysledovat i opačný přístup, tedy že bezpečnost by měla být na prvním

místě. Podle názoru některých autorů

lze migranty vpustit do země, až když budou

odzbrojeni a dojde k ověření jejich statusu. Zde se naplno projevuje střet dvou práv,

o kterém pojednáme níže.

͸.͹ Problém střetu práv: co je důležitější?

Nyní před námi stojí nejzajímavější část příspěvku. Téměř každý zásah na ochra-

nu práv migrantů před vojenským zneužitím totiž zároveň jejich práva omezí

per se

Uveďme několik hypotetických příkladů. Přijímající stát může zavést na hranicích dů-

sledné kontroly, aby odzbrojil příchozí migranty a našel mezi nimi skryté bojovníky,

jak jsme popsali výše. Čím důslednější ale kontroly budou, tím déle budou migranti

Srov. např. SAGY, T. Do Human Rights Transcend Citizenship? Lessons from the Buduburam Refugee

Camp. In: Social Legal Studies, 2013, 22(3).

FELLER, E., VOLKER, T., NICHOLSON, F. Refugee Protection in International Law. UNHCR’s

Global Consultations on International Protection. Cambridge: Cambridge University Press, 2003.

S. 467. Text sice hovoří o uprchlících, ale předpokládejme, že s migranty by měl stát zacházet stejně,

pokud se je rozhodne přijmout.

Jacobsen, K. op. cit.