Table of Contents Table of Contents
Previous Page  116 / 200 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 116 / 200 Next Page
Page Background

114

Lidská práva

Mezinárodněprávní ochrana lidských práv se vztahuje na všechny tři kategorie běžen-

ců: IDPs, uprchlíky i válečné migranty. Lidská práva jsou totiž univerzální, „

každý stát

je povinen zajistit dodržování lidských práv na svém území

.“

31

Ochranu před vojenským

zneužitím poskytují zejména níže vyjmenovaná ustanovení lidskoprávních smluv.

32

Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948 v článku 20 odst. 2 stanoví,

že nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení. Extenzivním výkladem

můžeme dovodit, že migranti v táborech nesmí být nuceni, aby vstupovali do milic.

Mohou tak však učinit dobrovolně. Pakt o občanských a politických právech

33

v čl. 26

stanoví zákaz jakékoli diskriminace. Opět by šlo výkladem dovodit, že je zakázáno, aby

v militarizovaných uprchlických táborech velitelé poskytovali větší pomoc svým bojov-

níkům než ostatním utečencům. Přijímací stát by potom měl všem osobám na svém

území, IDPs, migranty a uprchlíky nevyjímaje,

34

zajistit právo na bezpečnost podle

čl. 9 odst. 1 tohoto dokumentu.

A konečně Úmluva o právech dítěte a Opční protokol o zapojování dětí do ozbro-

jených konfliktů zakazují,

35

aby byly do bojových skupin verbovány děti. Pod pojmem

„dítě“ Úmluva o právech dítěte rozumí osobu mladší 15 let a Opční protokol osobu

mladší 18 let. Porušení daného ustanovení Úmluvy o právech dítěte pak zakládá me-

zinárodní trestní odpovědnost a je stíhatelné před Mezinárodním trestním soudem.

Uprchlické / vnitrostátní právo?

Samotné uprchlické právo se vztahuje pouze na osoby mající status uprchlíka. Toho

mohou dosáhnout naplněním kritérií podle výše zmíněného čl. 1A Úmluvy o práv-

ním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu týkajícího se právního postavení

uprchlíků z roku 1967, případně naplněním kritérií některé regionální dohody např.

Úmluvy Organizace africké jednoty upravující zvláštní stránky uprchlických problémů

v Africe.

Na základě čl. 1F Úmluvy lze odepřít právní ochranu (a tedy i pobyt v přijímajícím

státě) osobám, které se dopustily zločinů podle mezinárodního práva, vážných nepo-

litických zločinů (mimo místo svého azylu a před udělením statusu uprchlíka) nebo

činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN. Toto ustanovení zmocňuje přijímací

stát, aby oddělil pachatele daných činů, nebo osoby, u nichž existují vážné důvody se

domnívat, že takovýmito pachateli jsou

36

, od ostatních utečenců a zamezil tak jejich

31

ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví, op. cit., s. 50.

32

Konkrétní otázkou pak je, zda k nim přijímající státy přistoupily, nebo zda se již staly obyčejem.

33

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966.

34

HATHAWAY, J. C. The Rights of Refugees under International Law, op. cit., s. 457-460.

35

Úmluva o právech dítěte z roku 1989, Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů

z roku 2002.

36

Zde se jedná o zajímavý průlom do zásady presumpce neviny, o níž je dále pojednáno níže.