114
Lidská práva
Mezinárodněprávní ochrana lidských práv se vztahuje na všechny tři kategorie běžen-
ců: IDPs, uprchlíky i válečné migranty. Lidská práva jsou totiž univerzální, „
každý stát
je povinen zajistit dodržování lidských práv na svém území
.“
31
Ochranu před vojenským
zneužitím poskytují zejména níže vyjmenovaná ustanovení lidskoprávních smluv.
32
Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948 v článku 20 odst. 2 stanoví,
že nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení. Extenzivním výkladem
můžeme dovodit, že migranti v táborech nesmí být nuceni, aby vstupovali do milic.
Mohou tak však učinit dobrovolně. Pakt o občanských a politických právech
33
v čl. 26
stanoví zákaz jakékoli diskriminace. Opět by šlo výkladem dovodit, že je zakázáno, aby
v militarizovaných uprchlických táborech velitelé poskytovali větší pomoc svým bojov-
níkům než ostatním utečencům. Přijímací stát by potom měl všem osobám na svém
území, IDPs, migranty a uprchlíky nevyjímaje,
34
zajistit právo na bezpečnost podle
čl. 9 odst. 1 tohoto dokumentu.
A konečně Úmluva o právech dítěte a Opční protokol o zapojování dětí do ozbro-
jených konfliktů zakazují,
35
aby byly do bojových skupin verbovány děti. Pod pojmem
„dítě“ Úmluva o právech dítěte rozumí osobu mladší 15 let a Opční protokol osobu
mladší 18 let. Porušení daného ustanovení Úmluvy o právech dítěte pak zakládá me-
zinárodní trestní odpovědnost a je stíhatelné před Mezinárodním trestním soudem.
Uprchlické / vnitrostátní právo?
Samotné uprchlické právo se vztahuje pouze na osoby mající status uprchlíka. Toho
mohou dosáhnout naplněním kritérií podle výše zmíněného čl. 1A Úmluvy o práv-
ním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu týkajícího se právního postavení
uprchlíků z roku 1967, případně naplněním kritérií některé regionální dohody např.
Úmluvy Organizace africké jednoty upravující zvláštní stránky uprchlických problémů
v Africe.
Na základě čl. 1F Úmluvy lze odepřít právní ochranu (a tedy i pobyt v přijímajícím
státě) osobám, které se dopustily zločinů podle mezinárodního práva, vážných nepo-
litických zločinů (mimo místo svého azylu a před udělením statusu uprchlíka) nebo
činů, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN. Toto ustanovení zmocňuje přijímací
stát, aby oddělil pachatele daných činů, nebo osoby, u nichž existují vážné důvody se
domnívat, že takovýmito pachateli jsou
36
, od ostatních utečenců a zamezil tak jejich
31
ŠTURMA, P., HONUSKOVÁ, V. Teorie a praxe azylu a uprchlictví, op. cit., s. 50.
32
Konkrétní otázkou pak je, zda k nim přijímající státy přistoupily, nebo zda se již staly obyčejem.
33
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966.
34
HATHAWAY, J. C. The Rights of Refugees under International Law, op. cit., s. 457-460.
35
Úmluva o právech dítěte z roku 1989, Opční protokol o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů
z roku 2002.
36
Zde se jedná o zajímavý průlom do zásady presumpce neviny, o níž je dále pojednáno níže.




