SLP 08 (2014)

117

teroristického činu. Tyto rezoluce však nic nemění na tom, že upřít status uprchlíka lze

pouze z důvodů vymezených v Úmluvě.

Precedenty a mezinárodněprávní odpovědnost státu

Z hlediska odpovědnosti státu zbývá dodat, že pokud by stát vědomě podporoval

využití uprchlických táborů jako vojenských základen a aktivně poskytoval bojovní-

kům výcvik k boji na území jiného státu, půjde o porušení obyčejové povinnosti nein-

tervenovat v záležitostech cizího státu.

Stejně tak tolerování určitého typu protipráv-

ního chování na vlastním území zakládá mezinárodní odpovědnost státu a povinnost

tento stav odstranit.

͸.͸ Problémy vynucení: Jak zajistit dodržování práva?

Z předchozí kapitoly vyplývá, že existují mezinárodněprávní instituty na ochranu

běženců před zneužitím bojovými jednotkami, ačkoli jsou dílčí a někdy pokrývají pou-

ze jednu z kategorií, zatímco ostatní jsou odkázáni na ochranu ve vnitrostátním právu

přijímajícího státu. Tam, kde běženci získávají mezinárodněprávní ochranu, je jedno-

značnou povinností přijímacího státu tuto ochranu zajistit.

V ryze praktické rovině to může obnášet, že přijímací stát je povinen oddělit mig-

ranty „v dobré víře“ od migrantů, kteří by neměli požívat ochrany, prověřit všechny

osoby, které na jeho území vstupují, odzbrojit a demobilizovat případné bojovníky

a umístit je do jiných táborů než civilisty a zcela demilitarizovat uprchlické tábory.

V případě potřeby by stát měl uprchlické tábory přesunout dále od hranice. V každém

případě by tábory samotné i jejich okolí měly být prostorem, kde vládne právo a pořá-

dek, čehož lze dosáhnout i použitím bezpečnostních sil.

Nicméně z příkladů lze vyčíst, že stát takovéhoto jednání nemusí být schopen, či

k tomu nemusí být ochoten. V případě neochoty, která by ohrožovala mezinárodní mír

a bezpečnost, může samozřejmě zakročit Rada bezpečnosti OSN. V případě, že stát není

schopen zasáhnout, měl by požádat o mezinárodní pomoc. Nejproblematičtější může

být situace, kdy vůle (zhrouceného) státu zcela chybí a ten tak není ani schopen ani

ochoten jednat, zároveň nemusí jít o uprchlíky, ale o pouhé válečné migranty. V ta-

kovém případě si lze efektivní zajištění ochrany jen těžko představit.

V praxi tak vli-

vem souhry nepříznivých podmínek bohužel může dojít k tomu, že budou utečencům

Blíže také srov. GOODWIN-GILL, G. S., McADAM, J. The Refugee in International Law. 3. vydání.

New York: Oxford University Press. 2007, s. 194.

Srov. Rozsudek Mezinárodního soudního dvora (MSD), případ Nikaragua v USA (Case concerning

military and paramilitary activities in and against Nicaragua), rozsudek z 27. června 1986.

Srov. Rozsudek Mezinárodního soudního dvora (MSD), případ USA v Írán (Case concerning United

States diplomatic and consular staff in Tehran), rozsudek z 24. května 1980.

JACOBSEN, K., op. cit. s. 3. Autor doslova používá termín

bona fide refugee

Zde ovšem narážíme na celkovou problematiku tzv. „failed states“, o které je pojednáno jinde.