SLP 08 (2014)

161

upozornil, že Tunisko neposkytlo výslovné záruky, že s navrácenou osobou nebude

zacházeno v rozporu s čl. 3 EÚLP, ale pouze dle vnitrostátního práva a příslušnými

úmluvami, ke kterým Tunisko přistoupilo. Rovněž konstatoval, že i kdyby Tunisko

poskytlo záruky vyžádané ze strany Itálie, musel by soud posoudit, zda jsou záruky

za této situace dostatečné. Dle názoru soudu váha, jaká musí být diplomatickým zá-

rukám přikládána, záleží na okolnostech každého jednotlivého případu. Samotná exi-

stence vnitrostátního práva a ratifikace mezinárodních smluv negarantují, že stát bude

respektovat své závazky, obzvláště jsou-li k dispozici informace o jejich porušování.

ESLP tedy neodmítl diplomatické záruky jako takové. Soud konstatoval, že váha,

jakou je třeba diplomatickým zárukám přisuzovat, bude záležet na okolnostech každé-

ho případu. V obou uvedených případech však soud k poskytnutým diplomatickým

zárukám nepřihlížel, resp. poskytnuté záruky postrádaly potřebnou důvěru, jelikož

v obou zemích, kam měly být osoby navráceny, docházelo k rozsáhlému porušování

zákazu mučení a jiného nedovoleného zacházení.

V případech, kdy porušování záka-

zu mučení dosahuje systematických nebo endemických rozměrů, by proto skutečnost,

že byly poskytnuty nějaké záruky, měla být irelevantní. Zde by se měl absolutní zákaz

refoulement uplatnit vždy, existují-li vážné důvody se domnívat, že by osobě hrozilo

nebezpečí mučení a jiného nedovoleného zacházení. Tyto vážné důvody jsou přitom

více než pravděpodobně dány u zemí, které systematicky nerespektují zákaz mučení

a jiného nedovoleného zacházení například u osob podezřelých z terorismu. Ochrana

garantovaná zákazem refoulement bude posuzována bez ohledu na existenci diploma-

tických záruk, neboť ESLP nebude důvěřovat takovým diplomatickým zárukám.

I v případech, kdy nerespektování zákazu mučení nedosahuje systematických nebo

endemických rozměrů, by však mohly nastat vážné důvody se domnívat, že by osobě

hrozilo nebezpečí mučení a jiného nedovoleného zacházení, pokud jde například o in-

dividuální okolnosti takové osoby. Zde by měl pak ESLP zkoumat, zda by v těchto

případech poskytnuté záruky dostatečně garantovaly ochranu navrácené osoby před

nedovoleným zacházením, včetně mučení.

Posuzování důvěryhodnosti diplomatických záruk bude tedy náročnější v těch pří-

padech, kdy porušování zákazu mučení a jiného nedovoleného zacházení nedosahuje

systematické úrovně. Nicméně i zde lze díky judikatuře ESLP nalézt relevantní krité-

ria - vodítka. Tak v případu Babar Ahmad a další proti Velké Británii měly být osoby

navráceny do USA, ačkoli bylo namítáno, že u osob považovaných USA za nepřátelské

kombatanty nejsou respektována jejich lidská práva, čímž by mohlo dojít i k porušení

Tamtéž, odst. 146-147.

Srov. rovněž rozsudek ESLP, Ismoilov a další v Rusko, stížnost č. 2947/06, rozsudek z 24. dubna 2008,

odst. 127. Soud v tomto bodě výslovně odkázal na případ Saadi v Itálie, dle kterého diplomatické záruky

samy o sobě neposkytují dostatečnou ochranu, jestliže existují důvěryhodné informace o zjevném poru-

šování zákazu mučení.

ESLP, Saadi v Itálie, op. cit., odst. 148

Ismoilov a další v Rusko, op. cit. odst. 127, poslední věta

a contrario