SLP 08 (2014)

159

k vyloučení, resp. dostatečnému snížení rizika pro jednotlivce, že bude po svém

návratu vystaven nedovolenému zacházení. Právě stanovení minimálních podmí-

nek kladených na diplomatické záruky by mělo vést k tomu, že záruky nebudou jen

formálními sliby, nýbrž poskytnou určitý skutečný standard ochrany. Za takové situace

by se diplomatické záruky staly jednou z pozitivních skutečností, ke kterým by bylo

třeba přihlížet při rozhodování, zda by navrácení osoby do jiného státu bylo v posuzo-

vaném případě v rozporu se zákazem refoulement. Diplomatické záruky jsou totiž jed-

nou z částí hodnotícího procesu, jehož cílem je stanovit, zda bylo nebezpečí dostatečně

vyloučeno, resp. bylo sníženo pod hranici vážných důvodů se domnívat, že by osobě

hrozilo nebezpečí mučení.

ͺ. Evropský soud pro lidská práva a diplomatické záruky

Jelikož používání diplomatických záruk proti mučení a jinému nedovolenému za-

cházení není ničím novým, ve svých rozhodnutích, stanoviscích a dalších dokumen-

tech se touto praxí zabývalo již několik institucí, včetně těch soudních. Pro účely toho-

to příspěvku je důležitá zejména judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále

jen „ESLP“), a to právě s ohledem na její dlouhodobost ve vztahu k non-refoulement

a diplomatickým zárukám, vývoj této judikatury a rovněž i důležitost pro Českou re-

publiku jakožto smluvní stranu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

(dále jen „Evropská úmluva“). Na základě doposud vydaných rozhodnutí ESLP je

tak možné přistoupit k posuzování přípustnosti záruk, podmínek kladených na diplo-

matické záruky, a konečně i zodpovězení otázky, zda je možné navrátit osobu za sou-

časného sjednání záruk, případně konstatování, že přítomnost diplomatických záruk

nemůže být nikdy považována za relevantní.

Byť Evropská úmluva výslovně neobsahuje zákaz refoulement a ve svém čl. 3 pouze

stanoví, že nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu za-

cházení anebo trestu, byl zákaz refoulement z téhož článku opakovaně dovozen ESLP

například ve známém případu Soering proti Velké Británii

Zásada non-refoulement

ve smyslu čl. 3 Evropské úmluvy dle názoru soudu znemožňuje přesun osoby do ji-

ného státu, existují-li vážné důvody se domnívat, že by zde tato osoba byla vystavena

nebezpečí mučení nebo jiného nedovoleného zacházení. Pokud by stát osobu za tako-

vé situace navrátil, jednalo by se o rozpor s čl. 3 Evropské úmluvy bez ohledu na to,

jak závažný zločin tato osoba měla spáchat.

Z dalších rozhodnutí ESLP vyplývá, že

SCHMID, Evelyne. The End of the Road on Diplomatic Assurances: The Removal of Suspected

Terrorists under International Law. Essex Human Rights Review, 2011, 8 (1).

Rozsudek ESLP (plénum), Soering v Velká Británie, stížnost č. 14038/88, rozsudek ze 7. července 1989,

odst. 88.

Tamtéž.