162 / 200
160
při svém hodnocení bere soud v úvahu jak obecnou situaci dodržování lidských práv
v zemi, kam má být osoba navrácena,
19
tak i nebezpečí, které hrozí konkrétní osobě.
20
Pravděpodobně prvním případem, ve kterém se ESLP přímo zabýval diplomatic-
kými zárukami proti mučení a jinému nedovolenému zacházení, byl případ Chahal
proti Velké Británii.
21
Případ se týkal možného navrácení osoby do Indie za součas-
ného sjednání diplomatických záruk proti mučení a jinému nedovolenému zachá-
zení, přičemž soud došel k závěru, že by navrácením osoby došlo k rozporu s čl. 3
Evropské úmluvy. Tento případ předchází událostem z 11. září 2001. Nicméně již
zde Velká Británie argumentovala, že dotyčná osoba představuje hrozbu pro národní
bezpečnost a z tohoto důvodů uváděla, že není možné chápat zákaz refoulement v čl.
3 Evropské úmluvy jako absolutní, nýbrž je třeba jeho aplikaci posoudit s ohledem
na možnou hrozbu pro národní bezpečnost.
22
Soud však tuto argumentaci odmítl
a dovodil, že zákaz refoulement implicitně obsažený v čl. 3 EÚLP má absolutní pova-
hu, jestliže existují vážné důvody se domnívat, že by navrácená osoba byla vystavena
nedovolenému zacházení po svém návratu.
23
Přestože soud v daném případě nepochy-
boval, že byly ze strany indické vlády poskytnuty diplomatické záruky v dobré víře,
neshledal, že by taková ochrana byla v daném případě dostatečná s ohledem na en-
demické porušování lidských práv v Indii a osobní minulost navracené osoby.
24
Byť
zde tedy byly mezi oběma státy sjednány diplomatické záruky, i nadále trvaly vážné
důvody se domnívat, že by navrácené osobě hrozilo nebezpečí mučení.
Druhým významným případem, kdy se ESLP věnoval diplomatickým zárukám, byl
případ Saadi proti Itálii
.
25
Tímto případem se ESLP zabýval již po 11. září 2001, přesto
i zde dospěl ke stejnému závěru jako v předešlém případě. Tentokrát se Itálie snažila
navrátit osobu podezřelou z terorismu, kterou považovala za hrozbou pro svou národ-
ní bezpečnost, zpátky do Tuniska. Současně měly být mezi státy sjednány záruky, že
po svém navrácení nebude tato osoba vystavena zacházení v rozporu s čl. 3 Evropské
úmluvy.
26
Přestože si ESLP byl vědom těžkostí, kterým státy čelí při boji proti teroris-
mu, odmítl poměřovat ochranu práv jednotlivce obsažených v čl. 3 Evropské úmluvy
se zájmem společnosti na navrácení osoby, jakkoli je tato nebezpečná, a i tentokrát
potvrdil absolutní povahu zákazu refoulement.
27
Soud přitom vycházel z rozšířené-
ho porušování zákazu mučení a jiného nedovoleného zacházení v Tunisku, přičemž
19
Rozsudek ESLP (velký senát), Mamatkulov a Askarov v Turecko, stížnosti č. 46827/99 a 46951/99,
rozsudek ze 4. února 2005, odst. 67.
20
Rozsudek ESLP, Shamayev a další v Gruzie a Rusko, stížnost č. 36378/02, rozsudek z 12. dubna 2005,
odst. 350.
21
Rozsudek ESLP, Chahal v Velká Británie, stížnost č. 22414/93, rozsudek z 15. listopadu 1996.
22
Tamtéž, odst. 76.
23
Tamtéž, odst. 79-80.
24
Tamtéž, odst. 105.
25
Rozsudek ESLP (velký senát), Saadi v Itálie, stížnost č.37201/06, rozsudek z 28. února 2008.
26
Tamtéž, odst. 51.
27
Tamtéž, odst. 138-139.