SLP 08 (2014)

156

Diplomatické záruky se mohou týkat jak konkrétního jednotlivce, tj. být sjednány

pouze pro daný případ, tak i skupiny osob, které spojují určité znaky. Tradičně se tak

lze se sjednáváním diplomatických záruk setkat v extradičních řízeních a i v případech

vyhoštění. V poslední době si však nejvíce pozornosti vysloužily diplomatické záruky

v souvislosti s tzv. mimořádnými předáváními, tj. v případech utajených transferů osob

mezi státy, přičemž tyto přesuny nesledují právem formálně stanovené postupy.

Jelikož při používání diplomatických záruk dochází k přesunům osob do zemí, kte-

ré fakticky nedodržují své mezinárodní závazky, pokud jde o ochranu lidských práv,

včetně zákazu mučení, nabízí se otázka, jaký je vztah diplomatických záruk k lidským

právům? Posilují diplomatické záruky ochranu práv přesouvané osoby, jak tvrdí je-

jich zastánci – tj. státy, nebo naopak pomáhají obcházet současné závazky vyplývající

pro státy z mezinárodního práva? Konkrétně by zde mohlo dojít například k rozpo-

ru s principem non-refoulement. Dle mezinárodního práva by však pro přesouvanou

osobu nemělo existovat nebezpečí, že by stát, který takovou osobu přijímá, vůči ní

nerespektoval své mezinárodní závazky. Účelem diplomatických záruk by proto mělo

být vyloučit takové riziko tím, že se jeden stát zaváže nad rámec svých současných zá-

vazků dodržovat podmínky sjednané v zárukách. Kritikové však namítají, proč by státy

měly dodržovat poskytnuté záruky, jestliže již porušují své závazky vyplývající pro ně

z mezinárodních smluv a obyčejového práva?

Problematika sjednávání diplomatických záruk proti mučení a jinému nedovolené-

mu zacházení se na mezinárodní úrovni objevuje již minimálně od poloviny devade-

sátých let. Ve vyjádření tehdejšího Zpravodaje OSN proti mučení a jinému krutému,

nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání je uvedeno, že sjednání diplo-

matických záruk by nemělo být chápáno jako zpochybnění dodržování mezinárodních

závazků daného státu, nýbrž jako určitý způsob, jak vyjádřit znepokojení nad obecným

děním ve státě a zároveň se ujistit, že v daném případě budou práva jednotlivce v plné

míře respektována.

Diplomatické záruky proti mučení a jinému nedovolenému zachá-

zení nejsou tedy až výsledkem boje proti terorismu po událostech z 11. září 2001, byť

je toto spojení záruk a přesunů osob podezřelých z terorismu mediálně nejznámější.

Nicméně zvýšený nárůst jejich používání ilustruje, jak se státy v současnosti vyrovná-

vají s požadavkem ochrany veřejného pořádku, zejména ochrany národní bezpečnosti

před terorismem, na jedné straně, a ochranou základních práv jednotlivce – zde osoby,

Podrobněji například SCHIMMEL, C. A. Returning Terrorist Suspects against Diplomatic Assurances:

Effective Safeguard or Undermining the Absolute Ban on Torture and Other Cruel, Inhuman and

Degrading Treatment. Human Rights Law Commentary, 2007, No. 3, s. 15. [online]. Citováno

15. 8. 2014. Dostupné z:

tary2007/returningterroristsuspects.pdf. Z české literatury BÍLKOVÁ, Veronika. Ve jménu boje proti

terorismu? Mimořádná předávání a ochrana lidských práv. In: Trestněprávní revue. 2008, 1, s. 8-15.

Podrobněji NOLL, G. Diplomatic Assurances and the Silence of Human Rights Law. In: Journal of

International Law. 2006, 7(1).

Zpráva Zvláštního zpravodaje OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému, nebo ponižujícímu

zacházení nebo trestání ze dne 20. prosince 1996, č. E/CN.4/1997/7/Add.1, zejména body 45 a 46.