153 / 200
151
tomaticky zadrženi. Dle názoru Úřadu tato praxe není v souladu s vnitrostátním ani
mezinárodním právem.
19
Obdobně rozhodl ESLP ve prospěch stěžovatele také v rozsudku ve věci Housein
v. Řecko (stížnost č. 71825/11, rozsudek ze dne 24. října 2013). Stěžovatelem byl ne-
zletilý afghánský občan, který v roce 2011 nelegálně přicestoval do Řecka, kde byl za-
držen. Byl nicméně umístěn v zařízení pro dospělé, kde čekal na deportaci. Stěžovatel
se u místních úřadů primárně domáhal toho, aby byl přemístěn do specializovaného
zařízení pro mladistvé, s tím, že je nepřípustné, aby byl držen v administrativní detenci
spolu s dospělými a navíc v naprosto nevyhovujících podmínkách.
V rámci své stížnosti podané k ESLP stěžovatel namítal, že jednáním řeckých orgánů
došlo především k porušení jeho práva na osobní svobodu dle článku 5 odst. 1 písm. f )
Evropské úmluvy. ESLP i zde zdůraznil především obecné požadavky na zákonnost
(tedy zejména na soulad daného opatření s hmotněprávními i procesními normami
vnitrostátního práva) a na absenci svévole při zbavení osobní svobody jedince. V da-
ném případě nicméně opět připomněl, že existenci svévole je třeba posuzovat ve světle
dalších kritérií, která v rámci své judikatury formuloval. Proto nad rámec obou obec-
ných podmínek zdůraznil, že zbavení osobní svobody musí být provedeno v dobré
víře, musí být úzce spojeno s cílem zabránit osobě v nepovoleném vstupu na státní
území, dále místo a podmínky zbavení osobní svobody musí být adekvátní, respektive
vhodné, a délka zbavení osobní svobody musí být také přiměřená sledovanému cíli.
V této souvislosti současně připomněl, že článek 5 odst. 1 písm. f ) Evropské úmluvy
nevyžaduje, aby zbavení osobní svobody bylo shledáno jako nezbytné. Nicméně,
v tomto konkrétním případě vyčetl řeckým orgánům především to, že vnitrostátní
právo aplikovaly zcela automaticky bez ohledu na specifickou situaci stěžovatele, kte-
rým byl mladistvý bez jakéhokoliv doprovodu. Zároveň jim také vyčetl, že nepodnikly
žádné kroky k jeho přemístění do vhodného zařízení, ačkoli jim příslušné vnitrostátní
právní předpisy týkající se mladistvých tuto povinnost ukládaly.
Na základě těchto důvodů tedy ESLP nakonec konstatoval, že došlo k porušení
článku 5 odst. 1 písm. f ) Evropské úmluvy a zbavení osobní svobody stěžovatele tedy
nebylo v souladu s požadavky Evropské úmluvy.
Stěžovatel v daném případě nicméně nenamítal porušení pouze článku 5 odst. 1
písm. f ). Zároveň namítal, že jeho držením v nevyhovujících podmínkách zařízení pro
dospělé měl být vystaven nelidskému, respektive ponižujícímu zacházení, což by předsta-
vovalo porušení článku 3 Evropské úmluvy.
ESLP zde nicméně nepřijal stěžovatelův argument jako platný. V případě této stíž-
nosti na porušení článku 3 Evropské úmluvy totiž došel k závěru, že stěžovatel nevy-
19
Rozsudek ESLP, Hendrin Ali Said a Aras Ali Said v Maďarsko, stížnost č. 13457/11, rozsudek z 23. října 2012.