152 / 200
150
Výkon samotného správního rozhodnutí byl nicméně odložen, jelikož nebyly zajiš-
těny nezbytné podmínky pro jeho provedení a stěžovatelé současně neměli ani platné
cestovní doklady. Maďarské orgány tedy následně nařídily zajištění stěžovatelů za úče-
lem jejich vyhoštění.
Jejich původní žádost o azyl se následně dostala do fáze meritorního projednává-
ní, což je opravňovalo k umístění v neuzavřeném uprchlickém přijímacím středisku.
Přesto byli téměř po dobu půl roku ponecháni v administrativní detenci, která byla
soudem postupně prodlužována, než byli nakonec přemístěni do zmíněného přijíma-
cího střediska.
Stěžovatelé u ESLP namítali, že jejich detence byla nezákonná ve smyslu článku 5
odst. 1f ) Evropské úmluvy, protože jejím cílem nebylo zajištění výkonu rozhodnutí
o vyhoštění. Současně také poukazovali na to, že dle vnitrostátního práva měli být
v okamžiku, kdy začala být jejich žádost o azyl meritorně projednávána, umístěni
v přijímacím středisku s volným režimem a nikoli v administrativní detenci.
Významným aspektem tohoto případu bylo, dle ESLP, rozdílné vnímání skutečné-
ho významu a správného výkladu vnitrostátního právního předpisu, na jehož základě
došlo ke zbavení osobní svobody. ESLP sice v té souvislosti zdůraznil, že interpretovat
a aplikovat vnitrostátní právo je především úloha vnitrostátních orgánů. V daném pří-
padě nicméně odmítl argumentaci maďarské vlády, že vnitrostátní právo neukládá or-
gánům povinnost propustit z detence ty žadatele o azyl, jejichž případ se dostal do fáze
meritorního projednávání. Dále ESLP konstatoval, že i kdyby přijal takovýto výklad
jako správný, pak se i přesto domnívá, že zbavení osobní svobody stěžovatelů nebylo
v souladu s požadavkem „zákonnosti“ stanoveném v článku 5 Evropské úmluvy.
ESLP v daném případě považoval celkovou délku zbavení osobní svobody stěžovate-
lů za nepřiměřenou a kritizoval zejména skutečnost, že v projednávaném případě bylo
zbavení osobní svobody stěžovatelů prodlužováno hlavně z důvodu nečinnosti maďar-
ských orgánů. Tato nečinnost navíc neměla základ v žádném odůvodněném rozhod-
nutí, nebo v takovém, které by umožňovalo použití účinného opravného prostředku,
což dle názoru ESLP, velmi hraničí se svévolí.
S ohledem na tyto skutečnosti proto ESLP konstatoval, že jednáním maďarských
orgánů došlo ve stěžovatelově případě k porušení práva na osobní svobodu ve smyslu
článku 5 odst. 1 písm. f ) Evropské úmluvy.
K danému případu poskytl stanovisko mimo jiné i Úřad Vysokého komisaře OSN
pro uprchlíky, který vyjádřil znepokojení nad skutečností, že Maďarsko uvaluje admi-
nistrativní detenci na žadatele o azyl, a to bez možnosti účinného přezkoumání její
zákonnosti nebo bez zvážení jiných možných alternativ. Zároveň vyjádřil znepoko-
jení také nad skutečností, že většina migrantů, kteří jsou do Maďarska vráceni podle
Dublinského nařízení, je považována za nelegální migranty, což znamená, že jsou au-