148 / 200
146
LEGALITA ZÁSAHŮ DO PRÁVA NA OSOBNÍ SVOBODU
MIGRANTŮ V KONTEXTU EVROPSKÉ ÚMLUVY
O LIDSKÝCH PRÁVECH A JUDIKATURY EVROPSKÉHO SOUDU
PRO LIDSKÁ PRÁVA
Miloš Kulda
1
Zásahy do práva na osobní svobodu jedince představují aspekt, který migraci osob
všeobecně provází. Přestože se tak často může dít na okraji zájmu společnosti, jsou mi-
granti nezřídka podrobováni opatřením spočívajícím v dočasném zbavení své osobní
svobody, a to zejména v důsledku snah jednotlivých států vykonávat svou suverénní
pravomoc při ochraně státních hranic.
Nucení migranti v tomto ohledu představují specifickou skupinu, jelikož se zásad-
ně nejedná o osoby, které by svou vlast opouštěly z vlastní vůle. Jsou k tomu naopak
donuceny ze strachu o vlastní život a životy svých blízkých, a to například z důvodu
ohrožení v důsledku probíhajícího válečného konfliktu. Právní postavení válečných
migrantů lze do určité míry považovat za krajně nevymezené, protože na poli meziná-
rodního práva není nucená migrace v důsledku válečného konfliktu přesně definována
ani jinak zakotvena.
2
Přestože obecná definice, která by vytvářela určitý univerzální a závazný rámec, jenž
by zahrnoval i ochranu osobní svobody nucených migrantů tedy chybí, existují jiné,
regionální instrumenty, které lze uplatnit i v případě nucené migrace. V tomto ohledu
zaujímá významné postavení zejména ochrana rámci Rady Evropy, a to konkrétně
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 (dále jen
„Evropská úmluva“). Cílem této stati je proto přinést přehled ochrany před zásahy
do osobní svobody nucených migrantů (tedy tzv. „nepravých“ uprchlíků) přicházejí-
cích do Evropy.
ͷ. Ochrana práva na osobní svobodu v Evropské úmluvě o lidských právech
Samotné právo na osobní svobodu představuje jedno z hlavních osobnostních práv
člověka a řadí se mezi nejdůležitější základní práva, která jsou garantována Evropskou
úmluvou, a proto každé zbavení osobní svobody znamená velice závažný zásah do osob-
nostní sféry jedince.
Evropská úmluva nekoncipuje právo na osobní svobodu jako absolutní a nepřipou-
štějící výjimku a ve svém článku 5 obsahuje vedle generální klauzule i taxativně vyme-
zené případy dovolené ingerence. Generální klauzule práva na osobní svobodu jedince
je zakotvena v odstavci 1, který stanovuje, že: „
každý má právo na svobodu a osobní
1
Doktorand na Katedře evropského práva PF UK.
2
Blíže o tomto tématu pojednávají statě v části III této publikace věnované právnímu postavení válečných
migrantů.