SLP 08 (2014)

157

jejíž další pobyt na území státu je nežádoucí, na straně druhé. Sjednávání diplomatic-

kých záruk před samotným přesunem nežádoucích osob rovněž státům usnadňuje vy-

řešit dilema, co s osobou, jejíž další setrvání na území státu je nežádoucí, zároveň však

není možné takovou osobu odsoudit například pro nedostatek důkazů. Diplomatické

záruky tak zde slouží jako prostředek, jak obhájit přesuny osob mezi státy, čímž se státy

zároveň snaží dostát svým závazkům vyplývajícím z mezinárodního práva.

V případě diplomatických záruk proti mučení a jinému nedovolenému zacházení je

účelem záruk vyloučit nebezpečí, že navrácená osoba bude po svém návratu vystavena

mučení, resp. jinému nedovolenému zacházení. Pokud by navracející stát nesjednal

tyto diplomatické záruky, nebo by poskytnuté záruky nebyly dostatečně schopné vy-

loučit riziko, nemohl by stát v souladu s mezinárodním právem osobu navrátit právě

z důvodu trvajícího rizika pro tuto osobu. V opačném případě by takový stát jednal

v rozporu se zákazem

refoulement.

Státy zde přitom argumentují, že dodržování poskytnutých záruk je v zájmu státu,

který tyto záruky poskytl, jinak by tím byly narušeny vzájemné dobré vztahy a bu-

doucí spolupráce mezi těmito státy.

Diplomatické záruky proto podle nich obsahují

přidanou hodnotu nad rámec k již existujícím mnohostranným závazkům a umožňují

tak sjednat nadstandardní podmínky, například pokud jde o kontrolu dodržování po-

skytnutých záruk.

Dvoustranností diplomatických záruk je údajně vyrovnán i deficit

mnohostranných mezinárodních úmluv, neboť porušením záruk hrozí narušení dosa-

vadních vztahů. Na druhou stranu tak bude jednotlivec vystaven i výkyvům v těchto

vztazích a případné nedodržování poskytnutých záruk může být poměřováno se vzá-

jemnými obchodními a jinými vztahy, na jejichž trvání má stát, který osobu předal,

zájem. Zároveň je nutné se ptát, zda by státy vůbec přistoupily na zveřejnění toho, že

nejsou záruky jim poskytnuté dodržovány?

Kromě již uvedených námitek je dále nutné upozornit, že při sjednávání diploma-

tických záruk může docházet ke vzniku dvojího standardu ochrany. Byť mezinárodní

právo garantuje všem osobám bez rozdílu stejnou míru ochrany například před mu-

čením, používání diplomatických záruk by mohlo tuto ochranu podkopávat tím, že

se navrácené osoby budou „těšit“ z nadstandardních podmínek na základě sjednaných

záruk, zatímco ostatní osoby bez této ochrany by čelily realitě (ne)dodržování lidských

práv. K obojímu by přitom docházelo v jednom státě, kterému mezinárodní právo

ukládá respektovat uvedený zákaz mučení a jiného nedovoleného zacházení nebo prá-

HAWKINS, K. R. The Promises of Torturers: Diplomatic Assurances and the Legality of “Rendition”. In:

Georgetown Immigration Law Journal. 2006, 20(2).

Podrobněji JONES, K. I. Deportations with assurances: addressing key criticism. In: International and

Comparative Law Quarterly. 2008, 57(1).

Podrobněji LARSEUS, N. The Use of DiplomaticAssurances in the Prevention of Prohibited Treatment.

Refugee Studing Center, Working Paper No. 32, 2006, s. 2. [online]. Citováno 16. 7. 2014. Dostupné z:

NOLL, G.: op. cit., s. 18-19.