165 / 200
163
porušování těchto práv. Jinak by soud musel s ohledem na již shora uvedené případy
konstatovat, že jsou poskytnuté záruky irelevantní – nedůvěryhodné. Pokud tedy exis-
tovala určitá míra porušování a možné riziko, že navrácené osoby mohou být vystaveny
takovému jednání, byly poskytnuté záruky schopné tohoto nebezpečí vyloučit, resp.
snížit pod přijatelnou hranici. Navrácení osob za současného sjednání diplomatických
záruk bylo proto v souladu s principem non-refoulement.
Pro další používání diplomatických záruk je však klíčový zejména případ Othman
(Abu Qatada) proti Velké Británii
.
41
V daném případě mělo dojít k navrácení osoby
do Jordánska, jedné z arabských zemí opakovaně kritizované za nedodržování lidských
práv včetně porušování zákazu mučení ze strany tajných služeb zejména u vězněných
osob podezřelých z terorismu.
42
Soud přesto rozhodl, že navrácení osoby je v souladu
s čl. 3 Evropské úmluvy, nicméně zdůraznil, že není na něm, aby v obecné rovině po-
soudil vhodnost sjednávání diplomatických záruk proti mučení a jinému nedovolené-
mu zacházení mezi státy nebo následky, které z toho vyplývají; soud pouze rozhoduje,
zda sjednané záruky v konkrétních případech poskytují dostatečnou garanci, že s jed-
notlivcem nebude po návratu zacházeno v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy, přičemž
jen výjimečně dojde k situaci, že je vyloučeno přijetí jakýchkoli záruk, aniž by však
uvedl, kdy tomu tak je.
43
Důležité je však toto rozhodnutí především tím, že zde ESLP
uvedl faktory, které bere v úvahu při posuzování důvěryhodnosti záruk.
ESLP konstatoval, že musí existovat možnost záruky vůbec posoudit. Jestliže státy
odmítnou předložit sjednané záruky k posouzení orgánu kontrolujícímu dodržování
lidských práv, mezi něž například patří ESLP nebo Výbor proti mučení, nelze očeká-
vat, že bude možné takovým zárukám důvěřovat. Rovněž je důležité, zda mohla být
důvěryhodnost záruk nejdříve přezkoumána vnitrostátními soudy státu, který chce
osobu navrátit, aby se tak předešlo utajenému sjednávání záruk, které vylučovalo jejich
nezávislé přezkoumání. Diplomatické záruky musí být rovněž srozumitelné a konkrét-
ní co do obsahu a jednotlivých závazků, tj. nikoli pouze vágní a obecné. Zároveň
musí být záruky poskytnuty osobou, která ze své funkce může zavazovat stát, do které
má být osoba navrácena. Pokud však byly záruky poskytnuty centrální vládou, záleží
rovněž, zda budou záruky respektovat i úřady na lokální úrovni. Dalším faktorem je
existující efektivní vnitrostátní systém ochrany před mučením a jiným nedovoleným
zacházením, jehož součástí by mělo být i umožnění kontroly ze strany mezinárodní
orgánů, případně i nevládních organizací. Stejně tak je důležitá i osobní zkušenost
osoby, která má být přesunuta, tj. zda byla tato osoba ve státě, kam se má navrátit,
v minulosti mučena nebo vystavena jinému nedovolenému zacházení. S tím souvisí
i případná ochota státu umožnit vyšetřování údajných porušení zákazu mučení a vůle
41
Rozsudek ESLP, Othman (Abu Qatada) v Velká Británie, stížnost č. 8139/09, rozsudek z 17. ledna 2012.
42
Tamtéž, odst. 106 a násl.
43
Tamtéž, odst. 186, 188. ESLP pouze odkázal na některá ze svých předchozích rozhodnutí, včetně rozhod-
nutí v případu Ismoilov a další v Rusko, ve kterém odmítl důvěřovat diplomatickým zárukám z důvodu,
že shledal systematické porušování zákazu mučení v zemi, kam má být osoba navrácena.