SLP 08 (2014)

164

potrestat osoby, které by se takového jednání dopouštěly. Důvěryhodnost poskytnu-

tých diplomatických záruk se odvíjí i od toho, zda je poskytuje stát, který je smluvní

stranou Evropské úmluvy. Stejně tak je důležité, zda právní předpisy státu, do kterého

má být osoba navrácena, zakazují nebo dovolují jednání obsažené v diplomatických

zárukách. Záviset bude i na délce a síle vzájemných vztahů mezi státy, které sjednávají

záruky. Konečně zde musí být možnost objektivně ověřit dodržování záruk, tj. sjednat

v diplomatických zárukách i dostatečně spolehlivý a pravidelný monitorovací mecha-

nismus, který by umožňoval kontrolovat dodržování záruk.

Na základě uvedených příkladů ESLP je možné odmítnout závěr, že by byly osoby

na základě diplomatických záruk posílány do zemí, ve kterých je zákaz mučení a jiné-

ho nelidského zacházení systematicky porušován. Rozhodnutí ESLP ukazují, že soud

nepřistupuje k diplomatickým zárukám z formálního hlediska a nespoléhá jen na pří-

padnou dobrou víru, s jakou byly záruky poskytnuty. Soud v prvé řadě zajímá situace

dodržování lidských práv, konkrétně zákazu mučení a jiného nedovoleného zacházení,

v zemi, kam má být osoba navrácena. Teprve poté přistupuje k zárukám a zkoumá,

za jakých okolností byly poskytnuty diplomatické záruky a jejich kvalitu (důvěryhod-

nost) dle uvedených faktorů. Z dosavadní judikatury ESLP bohužel není zřejmé, proč

se v některých případech ztotožnil s doloženými zprávami o systematickém porušování

zákazu mučení a v jiných nikoli.

ͻ. Závěr

Jak vyplývá z judikatury ESLP, není možné souhlasit s odpůrci diplomatických zá-

ruk, že by záruky nebyly nikdy schopné garantovat dostatečnou míru ochrany osobě,

která má být přemístěna z jednoho státu do druhého. Tak tomu alespoň nebylo v pří-

padech, kdy ESLP neshledal rozpor s čl. 3 Úmluvy, pokud záruky splňovaly určité

standardy. ESLP posuzuje nejprve situaci (ne)dodržování lidských práv v zemi, kam

má být osoba navrácena. Byť se ESLP prozatím jasně nevyjádřil, zda systematické či

endemické porušování zákazu mučení vylučuje bez dalšího důvěryhodnost diploma-

tických záruk, na základě dosavadní judikatury by bylo možné tento závěr dovodit.

V případech, u kterých ESLP nedošel k závěru o systematickém porušování zákazu

mučení, přistoupil k hodnocení záruk. Za určitých podmínek pak bylo možné osobu

navrátit, pokud byly současně sjednány diplomatické záruky. Zdá se tedy, že ESLP

bude důvěřovat poskytnutým diplomatickým zárukám, pokud to situace dodržování

lidských práv umožňuje a poskytnuté záruky splní soudem uvedená kritéria.

Tamtéž, odst. 189. Tyto faktory je možné dále doplnit i o požadavky dalších institucí, pokud jde o kva-

litu záruk, například zprávu Zvláštního zpravodaje OSN z roku 2004, který za minimální požadavky

obsažené v zárukách považuje: přístup navrácené osoby k právnímu zástupci, pořizování videozáznamů

v průběhu výslechů, nezávislé lékařské prohlídky a zákaz naprosté izolace navrácené osoby. Srov. Torture

and other cruel, inhuman or degrading treatment or punishment. UN Commission on Human Rights,

1. 9. 2004, bod 41. [online]. Citováno 18. 10. 2014. Dostupné z:

UNDOC/GEN/N04/498/52/PDF/N0449852.pdf?OpenElement.

Podrobněji IZUMO, A., op. cit., s. 270.