SLP 03 (2013)

42 / 110

40
Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva (Committee on Economic, Social and
Cultural Rights) pak výslovně propojil právo na zdraví zakotvené v Mezinárodním pak-
tu o hospodářských, sociálních a kulturních právech se stavem životního prostředí,
když ve svém obecném komentáři č. 14 z roku 2000 vyložil normativní obsah tohoto
práva jako zahrnující „nejen včasnou a řádnou zdravotní péči, ale též základní činite-
le ovlivňující zdraví, jako jsou přístup k bezpečné a pitné vodě, odpovídající hygienické
podmínky, dostupnost bezpečných potravin, výživy a bydlení, zdravé pracovní podmín-
ky a zdravé životní prostředí a přístup ke vzdělání a informacím týkajícím se zdraví“.92
Změny životního prostředí, k nimž na řadě míst planety dochází v důsledku zvyšující
se průměrné globální teploty, mohou zdraví člověka ovlivňovat nejen přímo (zdra-
votní dopady dlouhotrvajících vysokých teplot, častější výskyt hmyzem přenášených
infekčních onemocnění), ale zejména působením na výše uvedené činitele, jež jsou pro
zdraví člověka určující. Velmi často bývá v této souvislosti citováno separátní stanovis-
ko Christophera Weeramantryho, soudce Mezinárodního soudního dvora, k rozsudku
ve věci týkající se projektu Gabčíkovo-Nagymaros: „Ochrana životního prostředí je …
nezbytnou součástí současné lidskoprávní doktríny, neboť se jedná o conditio sine qua non
pro řadu lidských práv, jako jsou právo na zdraví a samo právo na život.“ 93
Významnými negativními změnami životního prostředí mohou být samozřejmě
dotčena i další základní práva zakotvená v lidskoprávních dokumentech. Evropský
soud pro lidská práva v několika případech konstatoval, že zhoršení stavu životního
prostředí, jež překročí určitou mez, může představovat zásah do práva na soukromý
a rodinný život.94 Byť se rozsudky týkaly převážně průmyslového znečištění,95 není
důvod se domnívat, že by požadované intenzity nemohl dosáhnout jiný negativní envi-
ronmentální vliv, například zhoršení dostupnosti zdrojů pitné vody. Obdobně se může
adopt positive measures. In this connection, the Committee considers that it would be desirable for States parties
to take all possible measures to reduce infant mortality and to increase life expectancy, especially in adopting
measures to eliminate malnutrition and epidemics.“ (Human Rights Committee. General Comment No. 6:
Article 6 (Right to life) . Sixteenth session (1982), čl. 1 a 5).
92 „The Committee interprets the right to health, as defined in article 12.1, as an inclusive right extending not
only to timely and appropriate health care but also to the underlying determinants of health, such as access
to safe and potable water and adequate sanitation, an adequate supply of safe food, nutrition and hous-
ing, healthy occupational and environmental conditions, and access to health-related education and informa-
tion…“ [Committee on Economic, Social and Cultural Rights. General comment No. 14: The right to the
highest attainable standard of health (art. 12) . Twenty-second session (2000), čl. 11].
93 „The protection of the environment is … a vital part of contemporary human rights doctrine, for it is a sine qua
non for numerous human rights such as the rights to health and the right to life itself.“ (Gabčíkovo-Nagymaros
Project (Hungary/Slovakia). Separate Opinion of Vice-President Weeramantry [online]. I.C.J. Reports
1997, s. 91. Dostupné z: [cit. 2013-07-31]).
94 Čl. 8 ECHR. Právo na respektování soukromého a rodinného života zahrnuje i ochranu obydlí.
95 Srov. např. rozsudky ve věcech Lopez Ostra v. Španělsko (9. prosince 1994, stížnost č. 16798/90), Guerra
a další v. Itálie (19. února 1998, stížnost č. 14967/89), Fadeyeva v. Rusko (9. června 2005, stížnost
č. 55723/00) a Dubetska a další v. Ukrajina (10. února 2011, stížnost č. 30499/03).