46 / 110
44
rozvíjeno jen velmi pozvolna. Kromě několika dokumentů
soft law
jej zmiňují pouze
dvě mezinárodní smlouvy regionální povahy. První z nich je, jak již bylo zmíněno,
Africká charta práv člověka a národů, která přiznává právo na příznivé životní pro-
středí národům,
118
druhou Protokol ze San Salvadoru k Americké úmluvě o lidských
právech, který zakotvuje
„právo na život ve zdravém životním prostředí“
ve prospěch
každého.
119
Přestože se toto právo v různých formách objevuje v ústavních předpisech
mnoha států a velká pozornost je mu věnována i právní doktrínou, nelze jej zatím
považovat za normu obyčejového mezinárodního práva.
ͺ. Povinnosti států v oblasti prevence nedobrovolné environmentální migrace
Z výše uvedeného výkladu je zřejmé, že významné negativní změny životního pro-
středí mají potenciál zásadním způsobem omezit – a v některých případech i zne-
možnit – realizaci řady lidských práv. Je tedy otázkou, zda lze dovodit povinnost států
těmto změnám předcházet, resp. snižovat jejich rizika.
ͺ..ͷ Lidská práva a povinnost předcházet klimatickým změnám
Závazky států z lidskoprávních norem se dle svého obsahu tradičně dělí na tři sku-
piny. První z nich představuje negativní závazek lidská práva respektovat
(respect)
, tedy
zdržet se chování, jež by znemožnilo či narušilo výkon daného práva. Druhé dvě sku-
piny mají charakter pozitivních závazků: jedná se o povinnost lidská práva chránit
(protect)
před vnějšími zásahy a naplnit je
(fulfill)
, tedy přijmout příslušná opatření
umožňující jejich realizaci.
120
Vzhledem k výše uvedenému by se na první pohled mohlo zdát, že právům jednot-
livců a skupin potenciálně zasažených negativními dopady klimatických změn odpo-
vídá povinnost států chovat se tak, aby k těmto změnám nedocházelo. Z morálního
hlediska je tato povinnost jen těžko zpochybnitelná, z pohledu práva má však pouze
teoretický význam. V zásadě existují dva základní důvody, které činí její uplatnění
v praxi složitým. Prvním z nich je komplexní charakter klimatických změn, který
prakticky znemožňuje stanovit příčinnou souvislost mezi jednáním konkrétního státu
a negativní změnou životního prostředí určité oblasti. Bez ohledu na to, jak taková
změna zasáhne do jejich práv, tak bude pro postižené osoby nesmírně obtížné označit
konkrétního „viníka“ s požadavkem, aby s porušováním jejich práv přestal. Druhý dů-
vod vyplývá z charakteru lidskoprávních mechanismů, které tradičně upravují vztahy
mezi státy a fyzickými osobami nacházejícími se na jejich území či z jiného důvodu
podléhajícími jejich jurisdikci. Právům osob žijících na území České republiky tedy
odpovídá její povinnost regulovat emise znečišťujících látek, je však mnohem obtíž-
118
Viz
supra
, pozn. 103.
119
„Everyone shall have the right to live in a healthy environment…“
(čl. 11 odst. 1 Dodatkového protokolu
k Americké úmluvě o lidských právech v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv).
120
K této tzv. trichotomii závazků srov. např. KRATOCHVÍL, J.
op. cit.
pozn. 83, s. 29.