SLP 03 (2013)

47 / 110

45
nější dovodit tutéž povinnost České republiky ve vztahu k osobám žijícím na území
malých ostrovních států vzdáleným desítky tisíc kilometrů.121
Obtíže spojené se snahou prokázat, že stát, který neusiluje o snižování emisí skle-
níkových plynů, porušuje lidská práva osob v oblastech zasažených negativními dopa-
dy klimatických změn, potvrzuje zatím jediný případ podání adresovaného z tohoto
důvodu některému z kontrolních lidskoprávních mechanismů: stížnost podaná proti
Spojeným státům americkým k Interamerické komisi pro lidská práva jménem původ-
ních obyvatel arktické části Severní Ameriky. Stěžovatelka122 prohlašovala, že Spojené
státy americké – v té době největší světový emitent skleníkových plynů – porušují
práva Inuitů, když odmítají omezit emise skleníkových plynů, přestože se k tomu zavá-
zaly jako smluvní strana Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.123 Změny klimatu,
ke kterým dochází v důsledku zvyšování koncentrací skleníkových plynů v atmosféře,
podle ní nepřiměřeným způsobem zasahují do práv Inuitů, když ohrožují jejich životy,
zdraví, tradiční práva k půdě, majetek a možnost obživy.124 Stěžovatelka požadovala,
aby Interamerická komise pro lidská práva deklarovala odpovědnost Spojených států
amerických za porušování práv Inuitů vyplývajících z Americké deklarace práv a po-
vinností člověka125 a ve spolupráci s nimi sestavila a zajistila provedení plánů na ochra-
nu jejich kultury a zdrojů a adaptaci na dopady klimatických změn, jimž již nejde
zabránit.126 Přes velmi přesvědčivé zpracování stížnosti se jí komise odmítla zabývat se
stručným odůvodněním, že poskytnuté informace neodpovídají stanoveným požadav-
kům, když neumožňují určit, zda by tvrzená fakta mohla být vykládána jako porušení
práv garantovaných deklarací.127 Přestože byla neúspěšná, stížnosti se dostalo nemalé
pozornosti jak ze strany nevládních organizací, tak právní doktríny. Mimo jiné se jí
totiž podařilo velmi přesně poukázat na existující nesoulad mezi smluvními závazky
států v oblasti boje proti klimatickým změnám a jejich faktickým chováním.
121 Srov. McADAM, J. op. cit. pozn. 55, s. 95 (autorka uvádí obdobný příklad ve vztahu ke Spojeným
státům americkým).
122 Stížnost podala Sheila Watt-Cloutier, kanadská aktivistka a předsedkyně Inuitské cirkumpolární rady
(Inuit Circumpolar Council), nevládní organizace sdružující více než 150 000 Inuitů žijících v Spojených
státech amerických (na Aljašce), Kanadě, Grónsku a Rusku.
123 K této úmluvě viz dále.
124 Petice se opírala o prokazatelný fakt, že růst průměrné globální teploty je nejvýraznější právě v arktické
oblasti.
125 Stěžovatelka se nemohla odvolávat na Americkou úmluvu o lidských právech, neboť Spojené státy ame-
rické nejsou její smluvní stranou.
126 Stížnost k Interamerické komisi pro lidská práva požadující o upuštění od porušování [lidských práv] vyplý-
vajícího z globálního oteplování způsobeného konáním a opomenutím Spojených států amerických (Petition
to the Inter-American Commission on Human Rights seeking relief from violations resulting from global
warming caused by acts and omissions of the United States), 7. prosince 2005, dostupná z: www.inuitcircu-
[cit. 2013-07-31].
127 Dopis Interamerické komise pro lidská práva z 16. listopadu 2006, adresovaný právnímu zástupci stě-
žovatelky, dostupný z: [cit.
2013-07-31].