48 / 110
46
ͺ.. Mezinárodní právo životního prostředí a povinnost předcházet
klimatickým změnám
Povinnost států omezovat negativní působení na klimatický systém pravděpodobně
nelze dovodit z práv osob žijících v potenciálně postižených oblastech, naprosto jed-
noznačně však vyplývá z norem mezinárodního práva životního prostředí, konkrétně
z Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (
United Nations Framework Convention on
Climate Change
, UNFCCC, 1992). Vzhledem k univerzálnímu přijetí
128
je možné
prohlásit, že tato právní úprava vyjadřuje shodu mezinárodního společenství na exis-
tenci problému klimatických změn a základních pravidlech pro jeho řešení. Smluvní
strany úmluvy v její preambuli prohlašují změnu klimatického systému Země a její
nepříznivé dopady za společnou starost lidstva (
common concern of humankind
), uzná-
vají vliv antropogenních emisí tzv. skleníkových plynů na zvyšování průměrné glo-
bální teploty a vyjadřují odhodlání chránit klimatický systém pro současné a budoucí
generace.
129
Cílem úmluvy je dosáhnout
„stabilizace koncentrace skleníkových plynů
v atmosféře na úrovni, která by zabránila nebezpečnému antropogennímu působení na kli-
matický systém“.
130
Státy se při jejím provádění zavazují respektovat princip společné, ale
diferencované odpovědnosti (zdůrazněna je hlavní role rozvinutých zemí při boji se změ-
nou klimatu), stejně jako specifické potřeby zemí, které jsou vůči nepříznivým projevům
klimatických změn zvláště zranitelné, zejména rozvojových.
131
Opatření pro dosažení cíle
úmluvy by měla vycházet z přístupu předběžné opatrnosti; výslovně je stanoveno, že
vědecká nejistota by neměla být využita jako důvod pro odklad opatření, jež mohou
minimalizovat negativní vlivy na klimatický systém či zmírnit nepříznivé dopady klima-
tických změn.
132
V souladu s pravidlem mezinárodního obyčejového práva, jež státům
přikazuje zajistit, že činnosti spadající pod jejich jurisdikci nepoškodí životní prostředí
jiných států či mezinárodních prostorů,
133
ukládá úmluva smluvním stranám povinnost
přijmout opatření pro zmírnění změny klimatu zaměřená na kontrolu zdrojů emisí skle-
128
V srpnu 2013 měla úmluva 195 smluvních stran, včetně Evropské unie. Viz Status of Ratification
of the Convention. United Nations framowork Convention on Climate Change [online]. 2013.
Dostupné z:
http://unfccc.int/essential_background/convention/status_of_ratification/items/2631.php [cit. 2013-07-31].
129
Preambule UNFCCC, odst. 1, 2 a 23.
130
Ibid.
, čl. 2. Většina vědců se v současné době shoduje, že limitem, který by neměl být překročen, je zvýše-
ní průměrné globální teploty o 2°C ve srovnání s pre-industriálním obdobím, kterým se rozumí období
let 1850-1899. Srov. např. EU CLIMATE CHANGE EXPERT GROUP.
The 2°CTarget: Background for
Impacts, Emissions Pathways, Mitigation Options and Costs
[online]. Information Reference Document.
2008. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/clima/policies/international/negotiations/future/docs/brochu-re_2c_en.pdf [cit. 2013-07-31].
131
Čl. 3 odst. 1 a 2 UNFCCC.
132
Ibid.
, čl. 3 odst. 3.
133
Srov.
ibid.
, preambule, odst. 8.