47 / 124
45
. Osoba se zdravotním postižením
Pojem „občan se zdravotním postižením“ zavedl zákon o zaměstnanosti s účinností
od 1. 10. 2004. Jak se uvádí v důvodové zprávě, byl do té doby platný pojem „občan
se změněnou pracovní schopností“ překonán mimo jiné i z důvodu neslučitelnosti této
terminologie s pojmy používanými v unijním právu.
13
Právní úprava rozlišuje 4 kate-
gorie osob se zdravotním postižením. Osobami se zdravotním postižením jsou pře-
devším fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními
v prvním, druhém nebo třetím stupni. Za osoby se zdravotním postižením v prvním
a druhém stupni se považují i fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení
posouzeny, že od roku 2012 považují též osoby, které již nejsou invalidní, a to po dobu
12 měsíců ode dne tohoto posouzení.
14
Konečně poslední kategorií jsou osoby, které
byly uznány za osoby zdravotně znevýhodněné. Skutečnost, že je osobou se zdravot-
ním postižením dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního
zabezpečení. Formálním označením osoby se zdravotním postižením je dočasný prů-
kaz
15
a dočasně též s-karta.
16
Klíčovou kategorii tvoří pojištěnci, kteří byli uznáni za invalidní. Pojištěnec je in-
validní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
17
nastal pokles
jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Pro stanovení procentní míry poklesu pra-
covní schopnosti je nutné identifikovat zdravotní postižení, která jsou příčinou dlou-
hodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní
schopnosti pojištěnce.
18
Pokles se může projevovat např. existencí určitých omezení při
práci, snížením schopnosti nebo neschopností vykonávat dosavadní práci, neschop-
ností pracovat v takovém rozsahu a intenzitě jako před vznikem dlouhodobě nepřízni-
vého zdravotního stavu nebo neschopností využívat z důvodu tohoto stavu vzdělání,
zkušenosti, znalosti a kvalifikaci, včetně zkušeností a znalostí z předchozích výděleč-
ných činností. Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví v procentech, a podle její
výše se určuje stupeň invalidity. Při poklesu nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, se
13
Dále se uvádí, že jsou též respektovány závazky a dohody vůči/s MOP (úmluva č. 159 o pracovní rehabi-
litaci a zaměstnávání invalidů), WHO a EU z hlediska zvýšené pomoci osobám se zdravotním postižením
při jejich integraci do pracovního a veřejného života. Srov. Důvodová zpráva sněmovní tisk č. 527/0 PČR,
zvláštní část, komentář k § 67. Dále srov. Bělina, Drápal a kol.: Zákoník práce, velký komentář, 1. vyd.,
2012, komentář k ust. § 237, autorem V. Bognarová.
14
Nejde o případ poklesu invalidity, ale celkové ztráty tohoto statusu.
15
Jeho náležitosti stanoví vyhláška č. 388/2011 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o poskytování
dávek osobám se zdravotním postižením.
16
K souvisejícím problémům viz
http://www.denik.cz/plzensky-kraj/skarty-konci-na-prukazy-ztp-neni-dodavatel-20131129.html (Cit. 22. 1. 2014).
17
Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové
nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav
trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.
18
Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku
omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před
vznikem dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu.