SLP 06 (2014)

gány v jednotlivých státech mnohdy brání.

V důsledku tohoto se vyvíjí judikatura

Soudního dvora Evropské unie (dále SDEU) v Lucemburku i Evropského soudu pro

lidská práva (dále ESLP) ve Štrasburku,

která vyzdvihuje přednost zásady nejlepšího

zájmu dítěte nad imigračními opatřeními.

Cílem tohoto příspěvku je zamyslet se nad dynamikou změn, ke které dochází v ob-

lasti mezinárodní ochrany práv nezletilých cizinců bez doprovodu. Nejdříve představím

fenomén migrace nezletilých cizinců bez doprovodu do Evropy a vývoj mezinárodního

práva, které vyzdvihuje tzv. nejlepší zájem dítěte nad imigrační opatření. Následně zana-

lyzuji zásadu nediskriminace v kombinaci s právem na vzdělání a její dopad na judikatu-

ru ESLP, čímž zhodnotím míru ochrany práva na vzdělání u dětí nemajících povolení

k pobytu. V závěru shrnu, že vývoj v mezinárodním právu vede k nepřímé ochraně

sociálních práv nezletilých cizinců bez doprovodu, jelikož kritérium státní příslušnosti

pro nabytí takových práv v hostitelských zemích se postupně vytrácí.

ͷ. Nezletilí cizinci bez doprovodu a nejlepší zájem dítěte

Nezletilí cizinci bez doprovodu jsou nejčastěji chlapci mezi čtrnácti a sedmnácti

lety a pochází ze subsaharských zemí, ze zemí Maghrebu a z východoevropských zemí.

Tito zvláště zranitelní jedinci mají k migraci podobné důvody jako dospělí: únik před

válkami a konflikty v zemi původu, chudobou nebo přírodními katastrofami, dis-

kriminací či pronásledováním; přání najít příznivější životní podmínky; jsou oběťmi

obchodování vystavenými vykořisťování, atd.

Obecně přijíždí do Evropy s jasnou

představou opustit svou rodnou zemi a usídlit se trvale, nebo přinejmenším na dobu

neurčitou, v evropské zemi, a to za účelem nalezení důstojného života. Mnozí z nich

přijedou bez dokladů či s falešnými doklady, a proto je nutné určit jejich věk. Určování

věku těchto cizinců se v posledních letech stalo velmi kontroverzní záležitostí, jelikož

způsoby určování věku se v jednotlivých zemích liší, žádná metoda není zcela spoleh-

livá,

a proto jednotlivé instituce vyzývají k vydání příručky, jež by sjednotila metody

určování věku.

Právě na určení věku záleží, zda mohou tito jedinci v cílovém státě

získat zvláštní ochranu, či ne.

V reakci na narůstající počet nezletilých cizinců bez doprovodu přijíždějících

do Evropy zaujaly jednotlivé státy zpočátku „protekcionistický postoj“, jehož opatření

Zejména studie Rady Evropy a institucí EU často informují o tom, že přístup ke vzdělání je nezletilým

cizincům často buď odepřen nebo je neodpovídající. Viz níže.

Rozsudek SDEU, věc C-648/11,

MA, BT, DA proti Secretary of State for the Home Department

, 6. 6. 2013;

Rozsudek ESLP ve věci

Rahimi v. Řecko

ze dne 5. 4. 2011, stížnost č. 8687/08.

Evropská Komise,

Akční plán pro nezletilé osoby bez doprovodu

(2010–2014), Sdělení Komise Evropskému

parlamentu a Radě, KOM (2010) 213 v konečném znění, v Bruselu dne 6. 5. 2010.

Dle studie bylo v roce 2009 u 25% žádostí o azyl zpochybňováno, že jsou žadatelé nezletilí. Viz

FRANCE TERRE D’ASILE, The reception and Care of Unaccompanied Minors in Eight Countries of

the European Union, December 2010.

EP, European Parliament resolution of 12 September 2013 on the situation of unaccompanied minors in the

EU, 12 September 2013, Strasbourg; Výbor pro práva dítěte,

Obecná připomínka č. 6

(2005), odstavec 82.