61 / 124
59
chránila zájmy jednotlivých členských států Evropského Společenství, pozdější unie.
Počet přijíždějících nezletilých cizinců bez doprovodu se ovšem nesnížil a státy se roz-
hodly tomuto fenoménu čelit společně.
Evropská unie se poprvé zaměřila na problematiku postavení a ochrany nezletilých
cizinců bez doprovodu v roce 1997, s cílem vymezit pravidla pro zacházení s těmito
dětmi, které se nacházejí na území členských států.
12
Evropské i vnitrostátní právo se
s ohledem na tuto problematiku stále vyvíjí,
13
přičemž staví na množství mezinárod-
ních dokumentů, které se ochraně práv dětí zasvětily mnohem dříve.
Nejlepší zájem dítěte
Hlavním nástrojem pro ochranu práv nezletilých bez doprovodu je v současnosti
Úmluva o právech dítěte
(dále jen „Úmluva“),
14
která je ratifikována všemi státy kromě
Somálska a Spojených států amerických, a je tudíž pro členské státy závazná. Úmluva
sice přímo neodkazuje na nezletilé bez doprovodu, ale vztahuje se na všechny děti bez
rozdílu.
15
Tento mezinárodní nástroj stanoví, že nejlepší zájem dítěte musí být předním
hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.
16
Dokumentem odvozeným od Úmluvy je
Obecná připomínka č. 6
Výboru pro práva
dětí z roku 2005, která je věnována zacházení s nezletilými bez doprovodu v zemích
12
Council Resolution of 26 June 1997 on unaccompanied minors who are nationals of third countries (97/
C221/03), Official Journal C 221, 19/07/1997, p. 23-27.
13
Směrnice Rady
2001/55/ES
ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočas-
né ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi
členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími;
směrnice Rady 2003/9/ES
ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání ža-
datelů o azyl, tzv.
recepční
směrnice
;
směrnice Rady 2003/86/ES
ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení
rodiny;
směrnice Rady 2004/83/ES
o minimálních normách pro uznávání státních příslušníků třetích
zemí nebo osob bez státní příslušnosti za uprchlíky nebo osoby, které z jiných důvodů potřebují mezi-
národní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany,
tzv. kvalifikační směrnice
;
směrnice Rady 2005/85/ES
ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímá-
ní postavení uprchlíka,
tzv. procedurální směrnice
;
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES
,
o společných standardech a postupech členských států při vracení nelegálně pobývajících občanů třetích
zemí,
tzv. návratová směrnice
.
14
Úmluva o právech dítěte byla přijata 20. listopadu 1989 Valným shromážděním OSN. Česká a Slovenská
Federativní republika ji ratifikovala 6. února 1991 a je uveřejněna ve Sbírce zákonů jako sdělení FMZV
č. 104/1991 Sb.
15
Úmluva o právech dítěte, čl. 2 odst. 1: Státy (…) se zavazují respektovat a zabezpečit práva (…) každému
dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle (…) národnostního, etnické-
ho nebo sociálního původu, (…)
a jiného postavení dítěte
nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců;
čl. 2 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte: Státy (…) učiní všechna potřebná opatření k tomu, aby dítě bylo
chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání, které vyplývají z
postavení
, (…) jeho rodičů,
zákonných zástupců nebo členů rodiny.
16
Úmluva o právech dítěte, čl. 3 odst. 1:
„Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti
týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo
zákonodárnými orgány“.