63 / 144
61
v působení jednotlivce, jinou v případě působení instituce jako celku a jinou v případě
dopadů systémových daností. Tam, kde jde o systémově podmíněné špatné zacházení,
zjevně nestačí pouze je vyšetřovat a postihovat jednotlivé případy, což je samozřejmě
obecně nezbytné pro zabránění rozšíření beztrestnosti.
Zvláštní citlivost dále vyžaduje zhodnocení závažnosti nikoli fyzického strádání, ný-
brž „neviditelného“ psychického utrpení, jehož působení může i samo o sobě dosáh-
nout úrovně špatného zacházení.
ͼ. Implementace doporučení národního preventivního mechanismu
Jak se zjištěními dále pracovat, je otázka, kterou si veřejná ochránkyně práv a její
tým klade denně. Z preventivního charakteru činnosti národního preventivního me-
chanismu vyplývá zaměření na to, aby vnitrostátní orgány, které na špatné zacházení
upozorní, skutečně přijaly přiměřené kroky a zabránily mu. Z toho vyplývají aktivity
ochránce, které monitoring doplňují.
Již jsem zmínila formulování a šíření standardů zajištění dobrého a prevence špat-
ného zacházení. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je prosazování standardů a dopo-
ručení ze zpráv Výboru CPT.
Zjištění systémové povahy dávají vzniknout systémovým a legislativním doporu-
čením ochránce; jsou obsažena, podobně jako standardy, převážně v tzv. souhrnných
zprávách, které ochránce adresuje ústředním orgánům státní správy.
Dále ochránce ve zvláštních, řekněme okolnostmi vynucených případech podává
podnět k provedení kontroly a případně k postihu – správnímu či trestnímu. Tím
se komunikace s inspekčními orgány a státním zastupitelstvím nevyčerpává. Národní
preventivní mechanismus s nimi sdílí své zkušenosti při vhodných příležitostech, jakými
se ukázala být jednání o vybraných tématech či školení. Cílem je především zvýšení roz-
poznávací schopnosti pro různé formy zanedbávání a špatného zacházení.
ͽ. Kriminalizace špatného zacházení
S ohledem na vše dosud uvedené je příhodné učinit na tomto místě krátké zasta-
vení nad otázkou kriminalizace špatného zacházení, neboť jde o typický příklad limitu,
na který monitorující orgán narazil a který patrně vyplývá z řady specifik špatného zachá-
zení. V průběhu uplynulých deseti let vyústila práce národního preventivního mechanis-
mu v podání jen několika podnětů k provedení trestního stíhání. (Jde o projev samotné
povahy monitoringu, jehož cílem je prevence, nikoli vyšetřování a represe.) Nicméně
z několika závažných případů, kde okolnosti vylučovaly efektivní nápravu do budouc-
na jen pomocí doporučení, vznikly „strategické“ kauzy, které ochránce dále sleduje.
Ukazuje se, že témata péče nejsou orgánům činným v trestním řízení blízká.
Nezasvěcený nezná podrobnosti povinností poskytovatele zdravotní/sociální péče, po-
jem oprávněnosti použití restriktivních opatření či režimu, rozdíl mezi svéprávností
a právem na volný pohyb, nutné předpoklady zachování důstojnosti člověka s demencí