SLP 11 (2016)

ných a s postižením jsou dlouhodobě neuspokojivé

a ke zlepšení dochází spíše jen

v individuálních případech.

ͺ.ͺ Monitoringem se prevence špatného zacházení nevyčerpává

Lze uzavřít, že monitoring, ačkoli relativně intenzivní, neřeší problém nedůstojného

či špatného zacházení ani ve vztahu k navštívenému zařízení (podmínky v některých

zařízeních se nezlepšily ani po opakované návštěvě), ani systémově. Při náležité analýze

získaných poznatků však monitoring přináší náměty pro preventivní opatření, ať už

v rovině moci výkonné (inspekce, dozor státního zastupitelství) či zákonodárné (pre-

cizace právního rámce pro výkon citlivých činností). Součástí realizace závazků státu

na poli prevence špatného zacházení pak musí být adekvátní využití těchto námětů.

Jde o požadavek vycházející z dynamického pojetí prevence mučení, jak jej předklá-

dá Podvýbor pro zabránění mučení: úsilí státu se nemá zaměřovat jen na podmínky

detence, ale také na procesní záruky, standardní kontrolní mechanismy a stížnostní

mechanismy. Podvýbor prevenci představuje jako mnohostranné a multidisciplinární

úsilí.

ͻ. Povaha zjištěného špatného zacházení

Systematické návštěvy veřejného ochránce práv přináší poznatky o špatném zachá-

zení jak v zařízeních omezení svobody tzv. de iure, tak v zařízeních, kde je omezení dů-

sledkem závislosti na poskytované péči. Následující úvahy o povaze špatného zacházení

předznamenal již předchozí výklad, nicméně bude užitečné je shrnout.

Lze říci, že typ omezení svobody určuje typickou povahu špatného zacházení. Tam,

kde existují výrazné systémové deficity – v oblasti financování, právní úpravy či kontro-

ly, přidávají se k individuálním excesům také nepříznivé materiální podmínky a nepří-

pustné snižování standardu zacházení. V zařízeních poskytujících péči vyvstává fenomén

zvláštního účinku kumulace více okolností, jako je příliš přísný režim, zanedbávání

v oblasti ošetřovatelské péče a nerespektování individuality člověka, které samy o sobě

patrně nemají ještě intenzitu špatného zacházení, ale ve vzájemném spojení vytváří

nesnesitelný stav dehumanizace a ponižujícího zacházení. Podmíněnost systémovými

okolnostmi snižuje vliv těch, s kým lidé omezení na svobodě přicházejí do styku, totiž

jednotlivých zaměstnanců, na výslednou podobu zacházení, ba dokonce způsobuje

jejich sekundární viktimizaci, když se situace v zařízení stane nesnesitelnou i pro ně

samotné. Efekt kumulace menších zásahů zase problematizuje přičítání špatného za-

cházení konkrétním pečujícím.

Při zvažování vhodné odezvy na špatné zacházení – reaktivní i preventivní – je tedy

zapotřebí jeho povahu dobře poznat. Jinou odezvu vyžaduje zacházení mající příčinu

Veřejný ochránce práv. Věznice. Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv, 2016, do-

stupné na URL

Veznice-2016.pdf> [cit. 28. 11. 2016], s. 32 a násl.

Poznámka pod čarou 6