60
ných a s postižením jsou dlouhodobě neuspokojivé
13
a ke zlepšení dochází spíše jen
v individuálních případech.
ͺ.ͺ Monitoringem se prevence špatného zacházení nevyčerpává
Lze uzavřít, že monitoring, ačkoli relativně intenzivní, neřeší problém nedůstojného
či špatného zacházení ani ve vztahu k navštívenému zařízení (podmínky v některých
zařízeních se nezlepšily ani po opakované návštěvě), ani systémově. Při náležité analýze
získaných poznatků však monitoring přináší náměty pro preventivní opatření, ať už
v rovině moci výkonné (inspekce, dozor státního zastupitelství) či zákonodárné (pre-
cizace právního rámce pro výkon citlivých činností). Součástí realizace závazků státu
na poli prevence špatného zacházení pak musí být adekvátní využití těchto námětů.
Jde o požadavek vycházející z dynamického pojetí prevence mučení, jak jej předklá-
dá Podvýbor pro zabránění mučení: úsilí státu se nemá zaměřovat jen na podmínky
detence, ale také na procesní záruky, standardní kontrolní mechanismy a stížnostní
mechanismy. Podvýbor prevenci představuje jako mnohostranné a multidisciplinární
úsilí.
14
ͻ. Povaha zjištěného špatného zacházení
Systematické návštěvy veřejného ochránce práv přináší poznatky o špatném zachá-
zení jak v zařízeních omezení svobody tzv. de iure, tak v zařízeních, kde je omezení dů-
sledkem závislosti na poskytované péči. Následující úvahy o povaze špatného zacházení
předznamenal již předchozí výklad, nicméně bude užitečné je shrnout.
Lze říci, že typ omezení svobody určuje typickou povahu špatného zacházení. Tam,
kde existují výrazné systémové deficity – v oblasti financování, právní úpravy či kontro-
ly, přidávají se k individuálním excesům také nepříznivé materiální podmínky a nepří-
pustné snižování standardu zacházení. V zařízeních poskytujících péči vyvstává fenomén
zvláštního účinku kumulace více okolností, jako je příliš přísný režim, zanedbávání
v oblasti ošetřovatelské péče a nerespektování individuality člověka, které samy o sobě
patrně nemají ještě intenzitu špatného zacházení, ale ve vzájemném spojení vytváří
nesnesitelný stav dehumanizace a ponižujícího zacházení. Podmíněnost systémovými
okolnostmi snižuje vliv těch, s kým lidé omezení na svobodě přicházejí do styku, totiž
jednotlivých zaměstnanců, na výslednou podobu zacházení, ba dokonce způsobuje
jejich sekundární viktimizaci, když se situace v zařízení stane nesnesitelnou i pro ně
samotné. Efekt kumulace menších zásahů zase problematizuje přičítání špatného za-
cházení konkrétním pečujícím.
Při zvažování vhodné odezvy na špatné zacházení – reaktivní i preventivní – je tedy
zapotřebí jeho povahu dobře poznat. Jinou odezvu vyžaduje zacházení mající příčinu
13
Veřejný ochránce práv. Věznice. Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv, 2016, do-
stupné na URL
<http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ZARIZENI/Veznice/Veznice-2016.pdf> [cit. 28. 11. 2016], s. 32 a násl.
14
Poznámka pod čarou 6