68 / 144
66
však může být jejich průvodním jevem doslova zlomení svobody člověka a narušení
jeho psychického zdraví – a tyto důsledky nemusejí být a zpravidla nejsou zamýšlené.
Jako relevantní se proto jeví potřeba provedení analýzy určitých zdravotních výkonů
z hlediska vnitrostátního i mezinárodního práva. Mezinárodněprávním referenčním
rámcem bude nejen Úmluva OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či
ponižujícímu zacházení nebo trestání, ale s ohledem na systém ochrany lidských práv
Rady Evropy v evropském prostoru také úmluva Rady Evropy a související judikatura
Evropského soudu pro lidská práva. Zaměříme se přitom na dva fenomény, které jsou
OSN i Radou Evropy odmítány a zároveň tvoří součást české zdravotnické legislativy
a praxe. V obou případech se přitom budeme zabývat otázkami
psychiatrické péče
.
Půjde o nejspornější aspekty používání omezovacích opatření a o provádění dobrovol-
ných chirurgických kastrací v souvislosti s léčbou sexuálních delikventů.
. Relevantní ustanovení Úmluvy OSN proti mučení
Definice mučení obsažená v čl. 1 odst. 1
Úmluvy OSN proti mučení a jinému
krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání
(dále jen „
Úmluva
“)
vyžaduje určitou množinu kvalifikovaných úmyslů pachatele.
1
Výkony zdravotní péče,
které jsou motivovány snahou o ochranu společnosti, pacientova okolí nebo pacienta
samého, tak nelze považovat za mučení. Je však zřejmé, že i tyto výkony mohou před-
stavovat významný zásah do pacientovy tělesné a duševní integrity a že tento zásah
může být z lidskoprávní perspektivy neobhajitelný. V kontextu Úmluvy je možné tyto
výkony kvalifikovat jako jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení ve smyslu čl. 16
odst. 1 Úmluvy, který stanoví:
Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy,
se zavazuje zabránit
na kterémkoli
území pod jeho jurisdikcí
dalším činům krutého, nelidského či ponižujícího zacháze-
ní
nebo trestání, které nespadají pod mučení, jak je vymezeno v článku 1,
jsou-li takovéto
činy spáchány veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověře-
ní nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem
. Zejména se
použijí závazky obsažené v článcích 10, 11, 12 a 13 s tím, že odkaz na mučení se nahra-
dí odkazem na jiné formy krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.
[Zdůrazněno autorem]
Všechny uvedené články přitom mohou být pro oblast poskytování zdravotních
služeb relevantní.
1
Čl. 1 odst. 1 Úmluvy: „Pro účely této Úmluvy výraz ‚mučení‘ znamená jakékoli jednání, jímž je člověku
úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby
informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož
jsou podezřelí nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoli jiného důvodu
založeného na diskriminaci jakéhokoli druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným
činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným
nebo tichým souhlasem. Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku
zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi vyvolány náhodou.“