71 / 144
69
důvody jsou taxativně vymezeny v § 38 až 40 zákona o zdravotních službách. Jedná
se o případy povinného léčení a o zásah ve stavu nouze.
11
Pojem
povinné léčení
obecně označuje povinnost pacienta strpět zásah do své tělesné
či duševní integrity v případech stanovených nejčastěji právními předpisy na ochranu
zdraví. Tato povinnost přitom obvykle vzniká rozhodnutím orgánu veřejné moci, ale
v některých případech také přímo ze zákona. Povinné léčení je přitom poněkud zjedno-
dušující označení, už proto, že zahrnuje také případy zásahu do integrity, které bychom
běžně léčením nenazvali, např. povinnost podrobit se stanoveným ochranným očková-
ním
12
nebo protiepidemickým opatřením.
13
Pod povinné léčení se dále řadí ochranné
léčení uložené podle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku
14
či léčení stanovených
infekčních onemocnění podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví,
15
ale
např. také vyšetření nebo znalecké zkoumání v rámci soudního řízení.
16
Stavem nouze
se v tomto kontextu rozumí situace, kdy se osoba nachází v náhlém
nebezpečí života či zdraví, vyžaduje neodkladné provedení zákroku, který je nezbyt-
ný pro její zdraví (je k jejímu přímému prospěchu) a souhlas nelze získat. Jedná se
tedy o situace, kdy osoba oprávněná poskytnout informovaný souhlas toho není
schopna nebo s ní nelze včas navázat kontakt. Mezi případy stavu nouze lze zařadit
také situaci, kdy pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo
své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí (tehdy bude
pacient hospitalizován v zařízení psychiatrické péče) nebo je pod vlivem návykové
látky (pak bude pacient hospitalizován na tzv. záchytné stanici), pokud hrozbu pro
pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak. Specifická pravidla se pak vztahují
na poskytnutí zdravotních služeb bez souhlasu nezletilému pacientovi nebo pacien-
tovi s omezenou svéprávností.
Pokud je pacient hospitalizován z důvodu stavu nouze, je poskytovatel zdravot-
ních služeb povinen informovat osobu oprávněnou k přijímání informací o zdra-
votním stavu pacienta (určenou podle § 33 zákona o zdravotních službách), není-li
taková osoba, některou z osob blízkých, popřípadě osobu ze společné domácnosti,
nebo zákonného zástupce pacienta, pokud jsou mu tyto osoby známy, a pokud není
11
K provádění zdravotních zákroků bez souhlasu srov. HOLČAPEK, Tomáš. Zákroky bez souhlasu. In
ŠUSTEK, P., HOLČAPEK, T.
Zdravotnické právo.
Praha: Wolters Kluwer, 2016, Kapitola 7.1.2, s. 234-235
12
Srov. § 45 a násl. zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
13
Upravena předně v množství ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, dále srov. § 7 vyhlášky
č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických
požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče
14
Jedná se o jedno z ochranných opatření, srov. § 99 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
15
Tato povinnost je uložena § 70 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Infekční onemoc-
nění, jejichž nositelé jsou povinni podstoupit léčení, jsou taxativně stanovena v Příloze č. 2 vyhlášky
č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických
požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče
16
Srov. § 127 odst. 4 občanského soudního řádu, § 38 zákona o zvláštních řízeních soudních, § 114, § 116
až 118 trestního řádu