70 / 144
68
Z tohoto obecného zákazu může zákon učinit výjimku (jak je tomu v případě níže při-
blíženého institutu povinného léčení).
5
Zákaz krutého, nelidského nebo ponižujícího
zacházení je naproti tomu absolutní: žádný společenský zájem ani jakékoliv výjimečné
okolnosti nemohou takové jednání legitimizovat. V tomto smyslu je ovšem významné
uvědomit si, že oproti mučení nebo krutému zacházení ze strany represivních orgánů
státu je rozeznávání mezi špatným zacházením a přípustným jednáním patrně nejob-
tížnější v oblasti poskytování zdravotní péče.
6
Význam přitom má vztah čl. 7 odst. 2
Listiny k čl. 8 Listiny, který zakotvuje garanci osobní svobody: osoba zbavená osobní
svobody se totiž nachází ve zvlášť zranitelném postavení a je vystavena zvýšenému ne-
bezpečí zásahů do své integrity.
7
Zásadní význam má ochrana fyzické a duševní integrity osoby také v právu sou-
kromém. Především současný
občanský zákoník
8
se svou obecnou tendencí k pro-
sazování autonomie vůle klade na ochranu integrity stěžejní důraz. Mezi zásadami
soukromého práv tak v § 3 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku nacházíme právo
každého na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí.
Ačkoliv k ochraně tohoto práva slouží především veřejnoprávní prostředky, občanský
zákoník jej jednoznačně prohlašuje za jednu ze základních hodnot, na kterých stojí.
9
Ochrana osobní integrity člověka je přímo obsažena v § 91 občanského zákoníku,
který stanoví, že
„člověk je nedotknutelný“
. Ustanovení § 93-103 konkretizují podmín-
ky zásahu do integrity.
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmín-
kách jejich poskytování
(dále jen „
zákon o zdravotních službách
“) pak v § 34 sta-
novuje obecnou úpravu svobodného a informovaného souhlasu k zásahu do integrity
v kontextu poskytování zdravotních služeb. Právě svobodný a informovaný souhlas
pacienta je právním důvodem poskytnutí konkrétní zdravotní služby, bez něhož je
toto poskytnutí v rozporu s právem coby neoprávněný zásah do pacientovy integrity.
10
Z obecného zákazu zásahu do tělesné a duševní integrity člověka bez informovaného
souhlasu však existují výjimky. Jinak vyjádřeno, zasáhnout do integrity lze také na zá-
kladě právních důvodů odlišných od informovaného souhlasu; tyto alternativní právní
5
Na tomto místě připomeňme závěr Krajského soudu v Brně, podle něhož
„výjimečné případy vnucené
zdravotnické péče (tj. péče poskytované bez souhlasu či zástupného souhlasu pacienta) nelze vykládat exten-
zivně, nýbrž nutno naopak šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod a vyloučit jejich zneužití k jiným
účelům, než pro které byla stanovena.“
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2011, sp. zn. 24
C 3/2011
6
Srov. LANGÁŠEK, Tomáš. Komentář k čl. 7 Listiny základních práv a svobod, op. cit., s. 208-209
7
Srov.
ibid
., s. 196
8
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
9
Srov. LAVICKÝ, Petr. Komentář k § 3 občanského zákoníku. In LAVICKÝ, P. a kol.
Občanský zákoník I.
Obecná část (§ 1-654). Komentář.
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 53
10
K informovanému souhlasu srov. HOLČAPEK, Tomáš, SALAČ, Josef. Informovaný souhlas. In
ŠUSTEK, P., HOLČAPEK, T. a kol.
Zdravotnické právo.
Praha: Wolters Kluwer, 2016, Kapitola 7,
s. 232-262. K obecné problematice informovaného souhlasu srov. blíže ŠUSTEK, Petr, HOLČAPEK,
Tomáš.
Informovaný souhlas.
Praha: ASPI, 2007