SLP 10 (2016)

ce se může lépe zhostit jiné mezinárodně uznávané záchranné koordinační centrum).

Kapacita v rámci search and resuce zón v severní Africe (hlavně v Libyi) je v současné

době nedostatečná a bude tedy zásadní, aby byly v případech, kdy jsou identifikována

plavidla v tísni, ihned zkontaktována evropská záchranná koordinační centra za úče-

lem započetí záchranných operací v co nejkratším možném čase.

Nařízení také stanoví minimální požadavky pro vyloďování. V případě zajištění

na volném moři se vylodění může uskutečnit ve třetí zemi, o níž se předpokládá, že

z ní plavidlo vyplulo a v případě, že to není možné, se vylodění uskuteční v hosti-

telském členském státě. V případě pátracích a záchranných situací (aniž je dotčena

odpovědnost záchranného koordinačního centra) spolupracují hostitelský členský stát

a zúčastněné členské státy s odpovědným záchranným koordinačním centrem za úče-

lem nalezení bezpečného místa a poté, co odpovědné záchranné koordinační centrum

toto bezpečné místo určí, zajistí hostitelský členský stát a zúčastněné členské státy

rychlé a účinné vylodění zachráněných osob v tomto bezpečném místě. Za určitých

podmínek je také možno povolit vylodění zachráněných osob v hostitelském členském

státě. Nařízení také stanoví, že tyto způsoby vyloďování nesmějí mít za následek ulo-

žení povinností členským státům, které se neúčastní operace na moři, ledaže výslovně

udělily povolení k přijetí opatření na svém teritoriálním moři nebo v přilehlé zóně.

Nové nařízení explicitně zmiňuje povinnost respektovat princip

non-refoulement

když ve svém čl. 4 odst. 1 stanoví, že:

„nikdo nesmí být v rozporu se zásadou nenavracení

vyloděn v zemi, nucen do ní vstoupit, být do ní dopraven nebo jinak předán orgánům

země, v níž mimo jiné hrozí vážné nebezpečí, že by mohl být vystaven trestu smrti, mučení,

pronásledování nebo jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu, nebo

v níž by jeho život nebo svoboda byly ohroženy z důvodů rasových, náboženských nebo

národnostních nebo z důvodu sexuální orientace, příslušnosti k určité společenské vrstvě

nebo zastávání určitého politického názoru, nebo v níž hrozí vážné nebezpečí vyhoštění,

vystěhování nebo vydání osob do jiné země v rozporu se zásadou nenavracení.“

Hostitelský

členský stát je také povinen zohlednit při zvažování možného vylodění ve třetí zemi

obecnou situaci v dané třetí zemi (viz čl. 4 odst. 2). Jak je vidno, nařízení přímo

definuje, co se rozumí principem nenavracení a obsahuje řadu záruk, jež jsou reakcí

na rozhodnutí ESLP ve věci Hirsi Jamma v Itálie a plně jej implementuje. Vzhledem

k tomu, že se nařízení aplikuje nejen v rámci aktivit v pobřežním moři a přilehlé zóně,

ale i v rámci volného moře, aplikuje se dle nařízení princip

non-refoulement

také extra-

teritoriálně.

To je jistě pozitivní vývoj, neboť evropská azylová legislativa se obecně

K tomu srov. Parliamentary Assembly of the Council of Europe, ‘The “left-to-die boat”: actions and re-

actions’, Doc. 13532, 9. června 2014. s.15. [online]. Citováno19. 4. 2015. Dostupné z: http://assembly.

coe.int/ASP/Doc/XrefViewPDF.asp?FileID=20940&Language=en.

K extrateritoriální aplikaci principu non-refoulement obecně viz V. Honusková v 1. kapitole této knihy.