125 / 610
123
1. Rozhodnutí Rady EU zakotvující dočasný mechanismus relokace žadatelů
o mezinárodní ochranu jsou akty
ultra vires
, neboť právní základ v čl. 78(3)
SFEU přijetí takových opatření neumožňuje.
2. Dotčená rozhodnutí jsou v rozporu se zásadou proporcionality zakotvenou
v čl. 5(4) SEU.
2. Dočasný mechanismus relokace žadatelů o mezinárodní ochranu –
První a Druhé relokační rozhodnutí
2.1 Podstata dočasného relokačního mechanismu
Řešení představené Prvním a Druhým rozhodnutím spočívá v dočasné suspenzi nařízení
Dublin III, na jehož základě se v konkrétních případech určuje členský stát příslušný pro
posouzení podaných žádostí o mezinárodní ochranu. Podstatou představených opatření
je relokace žadatelů o azyl z přetížených členských států do členských států jiných
27
(tj.
za běžných okolností nepříslušných k vyřízení jejich žádostí).
28
Beneficienty tohoto odklo-
nu od běžného mechanismu stanoveného v Dublinu III jsou Itálie a Řecko
29
. Zmíněná
suspenze se proto týká pouze těch žadatelů, kteří v období od 15. 8. 2015
30
, resp. 24. 3.
2015
31
dorazili do Řecka či Itálie
32
a jejichž žádosti by za standardního běhu věcí (tj. podle
nařízení Dublin) měly být posouzeny právě v těchto dvou členských státech.
Kromě toho se představený relokační mechanismus týká pouze žadatelů „
s jedno-
značnou potřebou mezinárodní ochrany
“,
33
tedy těch, jejichž žádosti budou s nejvyš-
ší pravděpodobností vyřízeny kladně.
34
Vysoká pravděpodobnost úspěšnosti podané
žádosti o mezinárodní ochranu se odvozuje od státní příslušnosti žadatele a týká se
státních příslušníků zemí, jejichž průměrná úspěšnost
35
dosahuje podle nejnovějších
čtvrtletních statistik Eurostatu alespoň 75%.
36
Ze 30 nejčastějších státních příslušností
žadatelů o azyl tuto hranici za 4. čtvrtletí 2015 překračují žadatelé ze Sýrie (98% úspěš-
nost), Eritrey (93%), Iráku (80%) a žadatelé bez státní příslušnosti (91%).
37
Z méně
27
V kontextu Prvního a Druhého rozhodnutí jsou členskými státy myšleny všechny státy EU
s výjimkou
Velké Británie, Irska a Dánska
, které mají výjimku ze zakládacích Smluv.
Irsko
se nicméně přesto
rozhodlo do Prvního i Druhého rozhodnutí Rady zapojit. Srov. k tomu výsledky jednání Rady ze dne
20.7.2015, 11097/15, s. 4 a sdělení Komise ze dne 16.3.2016, COM(2016) 165 final, s. 3.
28
Srov. bod 18 preamb. a čl. 3 Prvního rozhodnutí, obdobně bod 23 preamb. a čl. 3 Druhého rozhodnutí.
29
Podle původních plánů však mělo být Druhé rozhodnutí přijato ještě ve prospěch Maďarska. Viz dále.
30
Srov. čl. 13(3) Prvního rozhodnutí.
31
Srov. čl. 13(3) Druhého rozhodnutí.
32
Srov. čl. 3(1) Prvního rozhodnutí a Druhého rozhodnutí.
33
Viz bod 17 preamb. Druhého rozhodnutí.
34
Srov. čl. 3(2) Prvního a Druhého rozhodnutí a bod 20 preamb. Prvního rozhodnutí, jemuž odpovídá
bod 25 preamb. Druhého rozhodnutí.
35
Blíže viz bod 20 preamb. Prvního rozhodnutí: „ [...]
Eurostatem vymezené prahové hodnotě
průměrné
míry
kladně vyřízených
rozhodnutí o poskytnutí mezinárodní ochrany v průběhu řízení
v prvním stupni
na úrovni Unie
[…]
na základě nejnovějších dostupných statistik
.”
36
Srov. zejm. čl. 3(2) Prvního a Druhého rozhodnutí.
37
Srov. Eurostat yearbook, Asylum Quaterly Report – Decisions on Asylum Applications, Table 6.