SBORNÍK 66 SVOČ 2016

126 / 610

124
častých státních příslušností tuto hranici překračují ještě státní příslušníci Burundi,
Středoafrické republiky, Kostariky, Sv. Vincence a Grenadiny, Bahrajnu, Malediv
a Britských zámořských teritorií.38
Čl. 9 Prvního a Druhého rozhodnutí dále stanoví, že v případě výskytu „dalších
nouzových situací“ v jiných členských státech může Rada postupem podle čl. 78(3)
SFEU přijmout další dočasná opatření, jež mohou inter alia zahrnovat pozastavení
účasti dotčených členských států na relokaci.39 V prosinci 2015 podala Komise Radě
návrh na přijetí těchto opatření (na období jednoho roku) ve prospěch Švédska40 .
Kromě toho může Rada na základě čl. 4(5) Druhého rozhodnutí 41 vydat pro-
váděcí rozhodnutí,42 jímž dočasně pozastaví relokaci až 30% přidělených žadatelů
do členského státu, který není aktuálně schopen se na procesu relokace plně podílet.
S účinností od 11. 3. 2016 byla tímto postupem na jeden rok pozastavena relokace
30% (tj. 1065) žadatelů do Rakouska.43
2.2 Rozdíly mezi Prvním a Druhým relokačním rozhodnutím
Přestože je zakotvený mechanismus v Prvním i Druhém rozhodnutí principiálně to-
tožný, v méně či více podstatných detailech se nicméně vzájemně liší. První odlišností
je především celkový počet relokovaných osob (40 tisíc ku 120 tisícům).44 Druhým
rozdílem je poměr, v jakém mají být z dotčených členských států, tj. Itálie a Řecka,
přemisťováni. Zatímco První rozhodnutí cílilo především na pomoc Itálii (24 tis. pře-
místěných z Itálie oproti 16 tis. ve prospěch Řecka), podle Druhého rozhodnutí mělo
být podle původního záměru nejvíce žadatelů o mezinárodní ochranu relokováno
z Maďarska (54 tis.)45 a Řecka (50,4 tis. osob). Z Itálie mělo být nad rámec Prvního
rozhodnutí přemístěno už jen dalších 15,6 tis. osob. Vzhledem k tomu, že Druhé
rozhodnutí nakonec ve prospěch Maďarska přijato nebylo, zmíněných 54 tis. žadatelů
bude ve stanoveném poměru přemístěno z Řecka a Itálie.46 Třetím (a klíčovým) roz-
dílem je způsob rozdělení relokovaných žadatelů mezi členské státy. První rozhodnutí
je založeno na principu dobrovolnosti, počty relokovaných žadatelů se proto určí po-
dle dobrovolně převzatých závazků jednotlivých členských států.47 Druhé rozhodnutí
Dostupné z: -
te_note-5> [cit. 30-3-2016].
38 Srov. sdělení Komise COM(2016) 165, op. cit., s. 6-7.
39 Srov. čl. 9 Prvního rozhodnutí a čl. 9 Druhého rozhodnutí.
40 Srov. návrh Komise ze dne 15.12.2015, COM(2015) 677 final.
41 Na návrh Komise a po řádně odůvodněném oznámení členského státu podaném do 26.12.2015.
42 Srov. čl. 4(5) a (6) ve spojení s čl. 4(7) Druhého rozhodnutí.
43 Srov. čl. 1 ve spojení s bodem 9 preamb. prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2016/408 ze dne 10.3.2016.
44 Srov. čl. 4 Prvního a Druhého rozhodnutí.
45 Srov. návrh Komise COM(2015) 451, op. cit., s. 4.
46 Srov. čl. odst. 1 a 2 Druhého rozhodnutí.
47 Srov. čl. 4 Prvního rozhodnutí a contrario. Konkrétní dohodnuté počty relokovaných žadatelů jsou
v příloze výsledků jednání Rady ze dne 20. 2015 (cit. výše).