132 / 610
130
Ze žalobních důvodů tvrzených Maďarskem v žalobě na neplatnost proti Druhému
rozhodnutí se nicméně zdá, že shledává za rozporné s čl. 78(3) SFEU takové opatření,
jež je k tíži (a nikoliv ve prospěch) členského státu, který se (stejně jako beneficienti
daného opatření) rovněž potýká s nouzovou situací ve smyslu čl. 78(3) SFEU
78
. S ta-
kovým výkladem čl. 78(3) SFEU se však neztotožňuji. Zaprvé, ze znění předmětného
ustanovení podle mého názoru vyplývá pouze to, že přijaté opatření musí být ve pro-
spěch takovému (tj. kterémukoliv) členskému státu, který čelí situaci tam vymeze-
né – nikoliv, že
každé jednotlivé
opatření musí být automaticky ve prospěch
všech
členských států čelících problémům
79
. Zadruhé, aplikace čl. 78(3) SFEU obecně není
obligatorní, nýbrž ponechává Radě prostor pro uvážení
80
, zda dočasná opatření (příp.
jaká opatření) ve prospěch určitých členských států vůbec přijme. Zatřetí, to, že nou-
zové situaci čelí i jiné členské státy než ty, v jejichž prospěch bylo opatření přijato, by
nemělo být na překážku použitelnosti čl. 78(3) SFEU. Výklad navrhovaný Maďarskem
by přitom vedl k tomu, že by odmítnutí jediného členského státu (jako kupř. zde
Maďarska) znemožnilo institut dočasných opatření vůbec využít. Důsledkem by byla
buď ztráta efektivity tohoto ustanovení a zmaření jeho účelu, nebo nutnost přijmout
opatření i proti vůli některého ze států-beneficientů.
V neposlední řadě je třeba upozornit, že Druhé rozhodnutí
počítá
81
s tím, že některé
členské státy mohou v budoucnu čelit problémům a nebudou schopny se relokace
po určitou dobu účastnit. Ze zpráv Komise ovšem nevyplývá, že by Maďarsko (na roz-
díl od Švédska a Rakouska) využilo mechanismů podle čl. 4(5) nebo čl. 9 Druhého
rozhodnutí a snažilo se docílit dočasného pozastavení svých závazků podle Druhého
rozhodnutí. Domnívám se tedy, že i třetí podmínka by měla být v případě jak Prvního,
tak Druhého rozhodnutí považována za splněnou.
3.3 Podmínka čtvrtá: dočasnost přijatých opatření
Poslední podmínkou stanovenou čl. 78(3) SFEU je dočasnost přijatých opatření.
V důsledku toho musí být účinnost opatření časově omezená
82
; konkrétní možná délka
trvání ale stanovena není. Čl. 64(2) SES umožňoval přijmout opatření v maximální
délce trvání
6 měsíců
. Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva toto omezení odstra-
nila, lze z toho dovozovat, že dočasná opatření podle čl. 78(3) SFEU
mohou
být delší
78
Viz
Maďarsko proti Radě
, C-647-15, bod 10, věta druhá: „
Napadené rozhodnutí není […] v souladu s čl.
78 odst. 3 SFEU, protože
s požadavkem
[…], podle kterého lze opatření přijmout ve prospěch členských
států dotčených náhlým přílivem státních příslušníků třetích zemí, je
neslučitelné
opatření, které
jednomu
z takových členských států ukládá jen povinnosti
.”
79
Jinou otázkou je, zda by v konkrétním případě nebylo vyloučení určitého státu z pozice beneficienta
v rozporu s cílem, jehož se opatření snaží dosáhnout.
80
Srov. formulaci v čl. 78(3) SFEU: „
Ocitnou-li se jeden nebo více členských států […]
může
Rada na návrh
Komise
přijmout
[…]
“, resp.
„[…] the Council, on a proposal from the Commission,
may adopt
provisional
measures […]
” a „
[…] le Conseil, sur proposition de la Commission,
peut adopter
des mesures provisoires.
”
81
Viz výše kap. 2.1.
82 Srov. Peers, S.:
Legislative Update, op. cit., s. 237.