133 / 610
131
než 6 měsíců. Takový výklad by odpovídal i současné koncepci celé oblasti azylové
politiky, neboť Lisabonská smlouva rozšířila pravomoc EU v této oblasti.
83
Účinnost Prvního i Druhého rozhodnutí je stanovena na
2 roky
84
, u Druhého roz-
hodnutí s možností prodloužení až na
3 roky
85
. Délka trvání těchto opatření je tedy sta-
novena na čtyřnásobek, resp. šestinásobek původního limitu. Zda je taková délka účin-
nosti souladná s ustanovením čl. 78(3) SFEU (Maďarsko argumentuje, že již nikoliv
86
)
či zda již překračuje pravomoc tam stanovenou, je diskutovatelné a záleží na Soudním
dvoru, jak předmětné ustanovení vyloží. Podstatné nicméně je, že byť by délka 2 let byla
z
formálního
hlediska stále ještě v mezích „dočasnosti“ ve smyslu čl. 78(3) SFEU,
totéž nelze tak spolehlivě tvrdit, přihlédne-li se k
obsahu
přijatých opatření.
První i Druhé rozhodnutí formálně pouze relokují žadatele o azyl, tj. v podstatě
přerozdělují nápad žádostí v Itálii a Řecku mezi ostatní („méně vytížené“) členské státy.
Relokace se ovšem týká pouze příslušníků těch národností, kterým s nejvyšší pravdě-
podobností mezinárodní ochrana přiznána bude. Hranice úspěšnosti je sice nastavena
na 75%, ale skupiny osob, jež tuto hranici překračují, mají úspěšnost kolem 90%
(největší počet žadatelů přitom pochází ze Sýrie, jejíž příslušníci mají v azylovém řízení
dokonce 98% úspěšnost). Z materiálního hlediska se tedy nejedná o přerozdělení ža-
datelů a vyřízení jejich žádostí, ale o přerozdělení azylantů se všemi dopady, jež přizná-
ní azylu určitým členským státě s sebou nese. Jinak řečeno, ad hoc relokací do jiného
členského státu a provedením azylového řízení dopady přijatých rozhodnutí na členské
státy ani zdaleka nekončí. Členské státy relokace totiž mezinárodní ochranu většině
relokovaných žadatelů skutečně přiznají a spolu se statusem uprchlíka či doplňkové
ochrany jim budou následně povinny dát povolení k pobytu na území státu, snažit se je
integrovat do společnosti
87
a zajistit jim množství dalších práv – vč. práva na vzdělání,
na sociální péči a na zdravotní péči, a to za stejných podmínek jako vlastním státním
příslušníkům
88
. Povolení k pobytu a stejná práva budou (až na výjimky) povinny po-
skytovat i jejich rodinným příslušníkům, aniž by sami podmínky pro přiznání status
uprchlíka či doplňkové ochrany museli splňovat.
89
Osoba se statusem uprchlíka či do-
plňkové ochrany má přitom nárok na mezinárodní ochranu tak dlouho, dokud splňuje
83
Lisabonská smlouva kromě jiného v souladu se závěry zasedání ER v Tampere z roku 1999 výslovně
stanovila jako cíl „
společnou politiku
“ a odstranila ze Smluv omezení v podobě možnosti stanovit pou-
ze minimální standardy. Srov. Barnard, C., Peers, S., op. cit., str. 780 a 793-794. Blíže též Peers, S.:
Legislative Update
, op. cit., s. 219-247.
84
První rozhodnutí bude účinné od 16.9.2015 do 17.9.2017, Druhé rozhodnutí od 25.9.2015
do 26.9.2017. Srov. čl. 13(1)-(2) Prvního rozhodnutí a čl. 13(1)-(2) Druhého rozhodnutí.
85
Srov. čl. 4(5)(2) věta druhá Druhého rozhodnutí – prodloužení lhůty pro relokaci je možné vůči těm
členským státům, jimž bylo povoleno dočasně pozastavit relokaci v rozsahu až 30% přidělených žada-
telů. Takové státy mají tedy 2 roky na to, aby relokovaly min. 70% přidělených žadatelů (podle toho,
na kolik procent kvóty se pozastavení vztahuje) a další rok na to, aby relokovali zbývající žadatele.
86
Srov.
Maďarsko proti Radě
, C-647-15, bod 2.
87
Viz čl. 34 sm. 2011/95 a bod 34 preamb. Druhého rozhodnutí.
88
Srov. čl. 24-34 sm. 2011/95.
89
Srov. čl. 23(2) sm. 2011/95.