135 / 610
133
všechny jednotlivé kroky – a to především v případech, kdy lze porušení shledat již
v prvním či druhém kroku.
96
Přestože se tento test, ať již ve výše popsané, či modifikované podobě
97
obecně uplat-
ní vždy při posuzování dodržení zásady proporcionality a z toho plynoucí platnosti či
neplatnosti napadeného unijního aktu, ne ve všech případech je intenzita přezkumu
totožná. Soudní dvůr je při posuzování proporcionality zdrženlivý zejména v přípa-
dech, kdy dotčenými zájmy nejsou práva jednotlivců, ale obecný nebo státní zájem
(jako kupř. národní bezpečnost či ekonomické zájmy státu)
98
, a to obzvláště tehdy,
bylo-li při přijímání napadeného opatření nutné činit komplexní posouzení a brát
v potaz množství politických, sociálních či ekonomických zájmů. V oblasti legislativní
činnosti, kde k takovému komplexnímu posuzování dochází, proto Soudní dvůr při-
znává unijnímu zákonodárci širokou posuzovací pravomoc a intenzitu přezkumu sni-
žuje. Napadené rozhodnutí je v důsledku toho neproporcionální pouze tehdy, pokud
je
zjevně
nepřiměřené
ve vztahu ke sledovanému cíli nebo
zjevně překračuje meze
posuzovací pravomoci
, jíž unijní zákonodárce disponuje.
99
4.2 Proporcionalita Prvního a Druhého rozhodnutí
Proklamovaným cílem dočasného relokačního mechanismu, zakotveného Prvním
a Druhým rozhodnutím, je snížení „tlaku“ na azylové a migrační systémy Řecka
a Itálie.
100
Tento cíl je přitom motivován snahou řídit se „
zásadou solidarity a spravedli-
vého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy
“
101
, aby se zajistila „
spravedlivá a vyvá-
žená účast všech členských států na […] společném úsilí
“
102
.
4.2.1 Způsobilost dosáhnout cíle
Relokační mechanismus představený Prvním a Druhým rozhodnutím je poměrně
komplikovaný a jeho řádné fungování může čelit mnohým problémům.
Zaprvé, přijatý relokační mechanismus sice svoji existenci odůvodňuje zejména kri-
tickou situací na vnější hranici
103
a odkazuje na údaje Frontexu
104
, nicméně soustředí se
především na přerozdělení žadatelů o azyl (tj. těch, kteří byli řádně evidováni, v Itálii či
96
Srov. tamtéž, s. 551.
97
Např. posuzování více kroků zároveň. Blíže k tomu tamtéž.
98
Srov. tamtéž.
99
Srov. Tomášek, M., Týč, V. a kol., op. cit., s. 427 a Craig, P., De Búrca, G., op. cit., s. 552-553.
100
Srov. zejm. body 9-14 a 21 preamb. Prvního rozhodnutí a body 11-12 preamb. Druhého rozhodnutí.
101
Viz čl. 80 SFEU, srov. k tomu též body 2-5 preamb. Prvního a Druhého rozhodnutí a návrh Komise
COM(2015) 286, op. cit., s. 2-3.
102
Viz sdělení Komise COM(2015) 240, op. cit., s. 4 a návrh Komise COM(2015) 286, op. cit., s. 1.
103
Obě rozhodnutí i jim předcházející návrhy Komise sice zmiňují problematiku počtu podaných žádostí
v Itálii a Řecku, nicméně jak vyplývá z dat Eurostatu (srov. Přílohu č. 2), zatížení azylového systému
z hlediska počtu vyřizovaných žádostí (a jejich nárůstu oproti roku 2014) není (především v Řecku)
podstatně horší než v některých jiných členských státech.
104
Srov. např. bod 13 preamb. Druhého rozhodnutí.