136 / 610
134
Řecku setrvali a podali tam rovněž i žádost o azyl)
105
. Fungování dočasného relokační-
ho systému je proto bezpodmínečně
závislé
na řádné identifikaci dorazivších migran-
tů (zjištění národnosti) a jejich registraci (sejmutí otisků prstů a zanesení do systému
Eurodac). Bez řádného plnění těchto povinností na straně Řecka a Itálie tedy mecha-
nismus z logiky věci nemůže fungovat.
106
Zadruhé, ačkoliv První i Druhé rozhodnutí počítají s tím, že budou potřeby kon-
krétních žadatelů zohledněny
107
, žadatelé o azyl nemají možnost ovlivnit
108
, do které-
ho členského státu budou relokováni (nevyžaduje se jejich souhlas
109
), a je zjevné, že
zdaleka ne všichni budou relokováni do kýženého členského státu. Obě rozhodnutí se
sice snaží předcházet tzv. druhotnému pohybu žadatelů po EU (až s možností nuce-
ného návratu do státu relokace)
110
, nicméně vidina života v ekonomicky bohatší zemi
s přítomnou národnostní či náboženskou komunitou může být pro mnohé žadatele
příliš silnou motivací
111
. Vzhledem k neúspěšnosti členských států z hlediska
vyhošťo-
vání
příslušníků třetích států z území EU
112
, je navíc sporné, zda se zákaz druhotného
pohybu bude skutečně dařit vynucovat. Průběh relokace může mařit rovněž neocho-
ta dotčených žadatelů nechat se relokovat do členského státu, do něhož (z různých
důvodů) jít nechtějí. Platí totiž, že žadatelé, kteří se řízení o relokaci vyhýbají, „
jsou
z relokace vyloučeni
“.
113
Zatřetí, efektivitu přijatého mechanismu lze zpochybňovat i ve vztahu k cíli zajistit
„spravedlivou a vyváženou účast“ členských států při poskytování mezinárodní ochra-
ny. Kupř. Řecko totiž z hlediska počtu podaných žádostí o azyl, spadá mezi méně
zatížené státy
114
.
Z výše zmíněného vyplývá, že o vhodnosti zvolených dočasných opatření jakožto
řešení krize v Itálii a Řecku lze úspěšně pochybovat. Nejeví se totiž jako dostatečně
způsobilé dosáhnout proklamovaných cílů
– tj. relokovat do 26. 9. 2017 celkem
160 tis. žadatelů, snížit zátěž Řecka a Itálie a zejména
nastolit spravedlivé rozdělení
odpovědnosti
mezi členskými státy. Tyto závěry podporují i zprávy Komise o dosa-
vadním fungování dočasného relokačního mechanismu, neboť do 15. 3. 2016 (tj.
105
Srov. čl. 3(1) a čl. 5(5) ve spojení s čl. 2(b) Prvního a Druhého rozhodnutí.
106
Proto je Komise oprávněna relokaci pozastavit v případě, že by Itálie či Řecko v tomto směru řádně
neplnily své povinnosti – srov. čl. 8 Prvního a Druhého rozhodnutí.
107
Srov. bod 28 preamb. Prvního rozhodnutí a bod 34 preamb. Druhého rozhodnutí.
108
Srov.
Carrera, S., Guild, E., op. cit., s. 7.
109
Srov. bod 30 preamb. Prvního a bod 35 preamb. Druhého rozhodnutí. Srov. též čl. 5 a contrario.
110
Srov. body 32-34 preamb. Prvního rozhodnutí a body 39-40 preamb. Druhého rozhodnutí.
111
Obdobně Garlick, M.:
The road more travelled? Onward movement of asylum seekers and refugees
. In:
Forced Migration Review č. 51, 1/2016, s. 43 či Veebel, V., Markus, R., op. cit., s. 258-259.
112
Ve 4. čtvrtletí 2015 bylo vymoženo pouze 48 456 rozhodnutí o vyhoštění z celkového počtu 76 783.
Úspěšnost vrácení do třetí země tedy byla pouze 63,1%. Srov. zprávu agentury Frontex, FRAN Q4
2015, s. 6.
113
Viz čl. 5(9) věta druhá Prvního a Druhého rozhodnutí.
114
Srov. Přílohu č. 2.