130 / 610
128
Zároveň by takový výklad znamenal, že by právní instituty vnitrostátního práva
(vyhlášení výjimečného stavu) určovaly pojmy práva EU. S přihlédnutím k autonomii
práva EU
66
a nutnosti jeho jednotné aplikace by přitom pojmy práva EU měly být
zásadně vykládány autonomně, bez ohledu na jejich význam ve vnitrostátním právu
jednotlivých členských států
67
. Až na případy, kdy právo EU výslovně odkazuje na poj-
my vnitrostátního práva a jejich obsah (což podle mého názoru vzhledem k jeho znění
není případ čl. 78(3) SFEU) by tedy pojmy práva EU měly být vykládány autonomně,
za použití interpretačních metod uznávaných Soudním dvorem (tj. především za užití
systematického a teleologického výkladu, s důrazem na
effet utile
– užitečný účinek –
norem práva EU)
68
.
Právě s ohledem na smysl a účel čl. 78(3) SFEU a jeho
effet utile
by proto měl být
upřednostněn spíše výše zmíněný výklad (příchod většího množství lidí v relativně
krátkém čase a nezvládání situace ze strany členského státu jako
objektivní
skutečnost,
bez nutnosti „stav nouze“ právně konstatovat na národní úrovni).
3.1.2 Situace Řecka a Itálie v době přijetí Prvního a Druhého rozhodnutí
Přijatá Rozhodnutí Rady ze září 2015 se odvolávají na údaje agentury Frontex, po-
dle nichž Itálie čelila v roce 2014 příchodu 170 tis. nelegálních migrantů, což předsta-
vuje meziroční nárůst o 277%. Do Řecka mělo v témže roce nelegálně dorazit 50 tis.
migrantů, tj. o 153% více než v roce 2013.
69
V období od ledna do srpna 2015 se
počet příchozích pohyboval kolem
116 tis.
v případě Itálie, resp.
211 tis.
, pokud jde
o Řecko.
70
Případné žádosti o mezinárodní ochranu těchto osob by přitom v souladu
s nařízením Dublin III měly, jako členské státy vstupu, v zásadě vyřizovat právě Řecko
a Itálie.
71
Z dat uvedených v Příloze č. 1 lze dovodit, že ani od Itálie, ani od Řecka nelze
očekávat, že by byly (bez pomoci ostatních členských států) schopny vyřešit
statisíce
žádostí během jednoho, příp. dvou let, a to navíc za situace, kdy počty nově přícho-
zích občanů třetích zemí zůstávají stále vysoké, příp. se dále zvyšují. Jistě proto není
přehnané říci, že příchod několika statisíců lidí během několika měsíců vystavil azylové
systémy obou zemí značnému tlaku, a to jak z hlediska administrace a evidence přícho-
zích osob, tak z hlediska vyřizování jejich žádostí. Je tedy možné jej kvalifikovat jako
„náhlý příliv“ vedoucí ke vzniku „stavu nouze“.
66
Zakládací smlouvy vytvořily „
vlastní právní řád“, srov. k tomu např. rozsudek ze dne 5.2.1963, Van Gend
en Loose, 26/62, rozsudek ze dne 15.7.1964, Costa
v E.
N.E.L., 6/64 nebo posudek Soudního dvora ze dne
14.12.1991, 1/91, bod 21. Blíže též Svoboda, op. cit., s. 23-24.
67
Srov. Tomášek, M., Týč, V. a kol.:
Právo Evropské unie. Praha: Leges, 2013, s. 375-376.
68
Srov. tamtéž, s. 376.
69
Srov. návrh Komise COM(2015) 286, op. cit., s. 3 a bod 10 preamb. Prvního rozhodnutí.
70
Srov. bod 13 preamb. Druhého rozhodnutí.
71
Srov. čl. 13(1) nařízení Dublin III.