128 / 610
126
Čl. 78(3) SFEU nebyl (až do září 2015) ještě nikdy předtím využit (stejně tak jako
jeho předchůdce čl. 64(2) SES). Z tohoto důvodu stál dosud spíše stranou větší odbor-
né diskuze
58
a ani Soudní dvůr neměl příležitost jej vyložit. Dosavadní doktrinální po-
jetí čl. 78(3) SFEU (a čl. 64(2) SES) přitom nepředpokládaly jeho využití ke změně již
existujících legislativních aktů
59
– počítalo se spíše s opatřeními zahrnujícími finanční
či materiální pomoc dotčeným členským státům
60
. Nabízí se tedy logicky otázka, zda
opatření, jakým je dočasný relokační mechanismus žadatelů o azyl, vůbec splňuje pod-
mínky v právním základě čl. 78(3) SFEU.
3.1 Podmínka první a druhá: náhlý příval („sudden inflow“) příslušníků
třetích zemí a vznik stavu nouze („emergency situation“)
Z obsahu ustanovení čl. 78(3) SFEU vyplývá, že je určeno pro situace svojí pova-
hou spíše výjimečné.
61
Zaprvé, přijetí dočasných opatření je zde vázáno na stav nouze
vzniklý v oblasti společné azylové politiky výhradně v důsledku „
náhlého přívalu
“ pří-
slušníků třetích zemí, tj. nikoliv na stav nouze vzniklý jiným způsobem. Zadruhé, užití
spojení
„náhlý příval“
(„
sudden inflow
“) dává tušit, že se musí jednat o příchod většího
množství lidí v relativně krátké době.
3.1.1 Obsah pojmů „náhlý příval“ a „stav nouze“ – obecně
Soudní dvůr se k obsahu těchto pojmů zatím nevyjádřil. Ze znění samotného usta-
novení lze ale asi poměrně spolehlivě dovodit, že „
náhlým přílivem
“ příslušníků třetích
zemí se myslí příchod většího množství lidí během relativně krátké doby. Podobný
výklad by podporovalo i znění směrnice 2001/55 o dočasné ochraně, jež užívá (obdob-
ný) pojem „
hromadný příliv
“ („
mass influx
“) a definuje jej jako „
příchod velkého počtu
vysídlených osob
62
pocházejících z určité země nebo zeměpisné oblasti“.
63
Jedná se sice
o součást sekundárního práva, nicméně výklad pojmu „
příliv
“ jako „
příchod velkého
počtu
“ osob lze považovat za poměrně nekontroverzní a není důvod, proč by podobný
výklad nešel aplikovat i u čl. 78(3) SFEU. Je obtížně představitelné, že by Soudní
dvůr při interpretaci daného ustanovení zvolil definici podstatně užší a kazuističtější.
Vytyčovat hranice např. konkrétním rozmezím počtu příchozích by totiž v kontextu
58
Srov. k tomu např.
Syllová, J., Pítrová, L. a kol.:
Lisabonská smlouva: komentář
. Praha: C. H. Beck, 2010,
s. 368; i detailnější rozbory jsou přitom poměrně stručné – srov.
Groeben, H. von der, Schwarze, J.:
Kommentar zum Vertrag
über
die Europäische Union und zur Gründung der Europäischen Gemeinschaft
.
Baden-Baden: Nomos, 2004, s. 1863-1866
.
59
Srov.
Peers, S.:
EU Justice and Home Affairs Law.
Oxford: Oxford University Press, 2006, s. 114 a Peers,
S.:
Legislative Update: EU Immigration and Asylum Competence and Decision-Making in the Treaty of
Lisbon
. In: European Journal of Migration and Law, č. 10/2008, s. 237-238.
60
Srov. Peers, S.:
Legislative Update, op. cit., s. 238.
61
Obdobně též návrh Komise (COM)2015 286 final, op. cit., s. 2.
62
Vysídlenou osobou se rozumí občan třetího státu, příp. osoba bez státní příslušnosti, která musela opus-
tit svoji zemi původu, a to zejména z důvodu ozbrojeného konfliktu či endemického násilí nebo z dů-
vodu vážné hrozby obecného nebo systematického porušování lidských práv (srov. čl. 2 písm. c) sm.
2001/55). V podstatě tedy směrnice reaguje na podobné situace jako čl. 78(3) SFEU.
63
Viz čl. 2(d) sm. 2001/55.