SBORNÍK 66 SVOČ 2016

287

K tomu, aby jednotlivé subprogramy fungovaly v rámci jednoho celku, musejí být

spojeny tzv. linkerem a projít procesem linkování.

Linkování může mít dvě podoby

– statické nebo dynamické linkování. Proces linkování je zajímavý z pohledu kompati-

bility licencí, protože rozhoduje o tom, zda je linkováním vytvořeno odvozené dílo či

nikoliv. Zatímco dynamicky linkovaná knihovna není zahrnuta do programu (a tedy

nesleduje jeho licenční „osud“), staticky linkovaná knihovna tvoří s programem jeden

celek (pročež podléhá stejnému licenčnímu režimu).

U permisivních licencí a licencí se slabým copyleftem, které ze své podstaty linko-

vání přímo podporují, nenastávají zvláštní interpretační problémy (tento závěr znovu

neplatí absolutně a je potřeba zkoumat tu kterou licenci). Knihovny licencované pod

těmito veřejnými licencemi mohou být linkovány jak dynamicky, tak staticky a mo-

hou být zahrnuty i do proprietárních softwarových produktů bez hrozby povinnosti

zveřejnění zdrojového kódu.

Linkování je však naléhavou otázkou v případě, kdy se jedná o knihovnu, která je

šířena pod licencemi s virálním efektem (tedy pod silně copyleftovými licencemi). FSF

například tvrdí, že i dynamicky linkované knihovny tvoří odvozené dílo, a proto by

měly být licencovány a dále šířeny pod licencí GNU GPL.

S touto interpretací ale

nesouhlasí velká část i odborné veřejnosti, která zastává názor, že dynamické linkování

nevytváří odvozené dílo.

Na základě výše uvedeného lze učinit předběžný závěr, že staticky linkovaná knihov-

na licencovaná pod silně copyleftovou licencí „nakazí“ copyleftem i software, ke které-

mu je takto připojena, protože se bude jednat o odvozené dílo. Pokud je ale knihovna

linkovaná dynamicky, k aktivaci virálního efektu silně copyleftové licence nedojde,

a tyto knihovny tak mohou být linkovány i s proprietárním softwarem. To, zda je tento

závěr správný, ukáže až soudní praxe.

4.2.2 A co na to vývojář?

Kapitolu 4.2. Vzájemná kompatibilita veřejných softwarových licencí uvedl vývo-

jář, který chtěl vytvořit vlastní matematickou aplikaci za využití různých komponent

licencovaných pod různými veřejnými licencemi. Licence MIT je permisivní licencí,

která je kompatibilní jak s licencí GNU LGPL v. 3, tak s licencí GNU GPL v. 3.

Licence GNU LGPL v. 3 je kompatibilní s licencí GNU GPL v. 3, a proto po spojení

těchto licencí nedojde k jejich kolizi. Výsledek je pro vývojáře příznivý, protože může

svůj plán uskutečnit a svoji aplikaci šířit dál. Vývojář si ale musí dát pozor, aby neporu-

šil podmínky licence GNU GPL v. 3 (zejména zveřejnění zdrojového kódu).

K problematice linkování viz například:

-knihovny/ [cit. 2016-04-15].

Dostupné z:

[cit. 2016-04-15].

Např. KARNI, ref. 20, s 465; nebo ROSEN, L.

The Unreasonable Fear of Infection

[online]. 2001. s. 2.