![Show Menu](styles/mobile-menu.png)
![Page Background](./../common/page-substrates/page0444.jpg)
442
působnosti (resp. příslušnosti jako procesní kategorie), ale i pravomoci. K tomuto zá-
věru se přiklání například i K. Frumarová, která k pojmu kompetence uvádí:
„Jde tedy
o vymezení toho, který orgán druhově (pravomoc) a individuálně (příslušnost) určený je
povinen
či
oprávněn to
či
ono rozhodovat, resp. konat (působnost).“
7
Významová nejednoznačnost pojmu kompetence pak předurčuje i vágní povahu
pojmu kompetenční spor. Vycházíme-li však z jejího nejširšího pojetí, lze v rovině
právněteoretické nahlížet na kompetenční spor jako na konflikt o to, který orgán moci
veřejné je kompetentní rozhodnout v určité věci.
8
Podobný přístup vyplývá z někte-
rých nálezů Ústavního soudu, když stručně konstatuje, že
„v kompetenčním sporu jde
o to, kdo a co má konat, popř. v součinnosti s kým má konat“.
9
3. Druhy kompetenčních sporů
Současná úprava rozlišuje čtyři typy kompetenčních sporů v nejširším pojetí v závis-
losti na orgánech, mezi kterými konflikt vznikne, a orgánu, který o nich rozhoduje.
10
Správní orgán rozhoduje spory, které se týkají věcné (§ 133 SpŘ) a místní přísluš-
nosti (§ 11 odst. 2 SpŘ) výlučně správních orgánů. Jedná se tedy o spory pouze v rámci
veřejné správy řešené v režimu správního řádu.
Nejvyššímu správnímu soudu je svěřeno dle § 97 SŘS rozhodovat ve třech případech,
a sice spory mezi správním úřadem a orgánem územní, zájmové, profesní samosprávy;
mezi orgány územní, zájmové, profesní samosprávy a též mezi ústředními správními
úřady navzájem.
Zvláštní senát rozhoduje některé kompetenční spory na základě zák. 131/2002 Sb.
(dále RoKomSp), pokud je alespoň jednou z jeho stran soud, tyto spory jsou popsány
podrobně níže.
Ústavní soud je povolán k řešení kompetenčních sporů
11
jen v rozsahu tzv. zbytkové
kompetence, v jejímž rámci rozhoduje pouze spory mezi nejvyššími ústavními orgány
7
FRUMAROVÁ, Kateřina. Kompetenční spory rozhodovaní Nejvyšším správním soudem.
Správní právo
.
2013,
46
(6), s. 315.
8
Konflikt může reálně nastat jen v „téže věci“, jejíž identita je dána totožností skutkové podstaty, osob
a aplikované právní normy. Blíže viz FRUMAROVÁ, Kateřina. Kompetenční spory rozhodovaní
Nejvyšším správním soudem.
Správní právo
. 2013,
46
(6), s. 316.
9
Nález Ústavního soudu ze dne 25. září 2007, sp. zn. Pl. ÚS 5/04.
10
FRUMAROVÁ, Kateřina. Kompetenční spory rozhodovaní Nejvyšším správním soudem.
Správní právo
.
2013,
46
(6), s. 318.
11
Zatímco Ústava svěřuje Ústavnímu soudu v čl. 87 odst. 1 písm. k) rozhodovat spory o rozsah kompe-
tencí, § 120 zákona o Ústavním soudu (ZÚS) v rámci řízení ve sporech o rozsah kompetenci doplňuje,
že rozhoduje
„spory o příslušnost vydat rozhodnutí nebo
činit opatření
nebo jiné zásahy“.
Ústavní soud je
přesvědčen, že spor o rozsah kompetencí dle čl. 87 odst. 1 písm. k) nelze ztotožňovat s obratem uvede-
ným v § 120 ZÚS. Dle jeho názoru je spor o rozsah kompetencí pojmově širší a nelze ho zaměňovat
a zužovat na tradiční pojetí kompetenčního sporu. K tomu blíže nález Ústavního soudu ze dne 25. září
2007, sp. zn. Pl. ÚS 5/04.