447 / 610
445
4.1 Historický exkurz
Do přijetí RoKomSp existovalo několik koncepcí řešení kompetenčních sporů. Již
po vzniku Československa bylo jejich rozhodování rozděleno mezi Nejvyšší správní
soud a zvláštní senát dle zákona č. 3/1918 Sb. z. a n. Zvláštnímu senátu bylo vyhraze-
no rozhodovat o sporech mezi soudy řádnými s úřady správními a mezi řádnými soudy
a Nejvyšším správním soudem. V roce 1952 však tento model zanikl a kompetenční spo-
ry se řešily pouze mimoprávní cestou.
19
Tento stav byl napraven až v roce 1992, kdy byla
úprava kompetenčních sporů mezi soudy a orgány státní správy včleněna přímo do OSŘ
novým § 8a a jejich řešení bylo svěřeno soudům vrchním.
20
Procesní postup však zmi-
ňované ustanovení neobsahovalo, a proto se postupovalo dle zák. č. 3/1918. Sb. z. a n.
Tato úprava se stala v souvislosti s reformou správního soudnictví z roku 2002 ne-
vyhovující, neboť vedle sporů mezi orgány státní správy a soudy bylo nutné zajistit
řešení sporů mezi civilním a správním soudnictvím vyplývajících ze zavedení dvouko-
lejného systému soudní kontroly správních rozhodnutí.
21
Jak uvádí důvodová zpráva,
vytvoření zvláštního senátu paritně složeného ze zástupců Nejvyššího správního soudu
a Nejvyšší soudu se ukázalo jako jediné možné řešení, jelikož je zárukou, že kompe-
tenční spory budou řešeny zástupci obou vrcholů soudní soustavy.
22
Lze tak konstato-
vat, že současný model rozhodování kompetenčních sporů se navrátil k tradiční úpravě
existující v období první republiky.
4.2 Procesní aspekty rozhodování kompetenčních sporů
Řízení o kompetenčních sporech může být zahájeno pouze na návrh, k jehož podání
je oprávněna nejenom strana sporu (soud či správní orgán),
23
ale i účastník řízení,
v němž se stalo řešení pravomoci sporné. Účastníky řízení jsou vždy strany sporu, ale
i účastníci řízení, ve kterých vyvstal spor ohledně pravomoci. Zvláštní senát v řízení
postupuje přiměřeně dle části třetí hlavy první soudního řádu správního tak, aby roz-
hodl ve věci usnesením, ve kterém určí, kdo je příslušný rozhodnout. Ve výroku však
není uveden konkrétně věcně a místně příslušný orgán, ale pouze obecně stanoví, zda
19
JEMELKA, Luboš a Milan PODHRÁZKÝ.
Soudní
řád
správní. Komentář
. Praha: C. H. Beck, 2013,
s. 1054.
20
V období 1992–2002 nevznikaly spory mezi civilním a správním soudnictvím, neboť přezkum roz-
hodnutí správních orgánů byl svěřen soudnictví správnímu v páté částí občanského soudního řádu bez
ohledu na veřejnoprávní nebo soukromoprávní povahu práva, o kterém bylo rozhodováno.
21
BARTONÍČKOVÁ, Klára. Právní ú p r a v a řešení kompetenčních sporů.
Právní f ó r u m
. 2 0 0 9 ,
6
(1), s. 21.
22
Důvodová zpráva k zák. č. 131/2002 Sb. [online]. [cit. 2016-03-17]. Dostupné z: http://www.psp.
cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1077&CT1=0.23
Dříve byl za stranu sporu považován jen orgán, který rozhodl v prvním stupni. Tento názor byl však
opuštěn. „P
okud tedy rozhodnutí, jímž soud I. stupně popřel svou pravomoc, bylo potvrzeno v odvolacím
i dovolacím
řízení
a zvláštní senát následně posoudil tuto otázku opačně, jsou stranami kompetenčního
sporu kromě soudu I. stupně i soudy vyšších instancí.“
Viz usnesení zvláštního senátu ze dne 30. června
2006, sp. zn. Konf 132/2005.