SBORNÍK 66 SVOČ 2016

452 / 610

450
zbytečné)43 kompetenční spory. Řízení se tak prodlužuje, dochází k nárůstu nákladů
spojených s řízením a v konečném důsledku ke ztížení přístupu k soudu.44
4.4.1 Teorie rozlišování soukromého a veřejného práva
Teorií, které se právnímu dualizmu věnují, existuje celá řada, avšak nejznámější jsou
tři, a to teorie zájmová, organická a mocenská. Ačkoli se každá z nich snaží určit spo-
lehlivé hledisko pro určení hranice mezi právem veřejným a soukromým, ani jedna
z nich neslouží jako „zaručené vodítko“ při vymezení rozdílů mezi těmito právními
oblastmi. Výchozím kritériem pro teorii zájmovou je povaha zájmu. Zatímco veřejné
právo sleduje ochranu zájmu veřejného, soukromé právo chrání zájmy jednotlivce. Tato
hranice je však velice nepřesná, jelikož v některých případech lze jen obtížně určit, zda se
jedná o zájem veřejný nebo soukromý. Často se uplatňuje i teorie mocenská, jejíž podsta-
ta spočívá v tom, že v oblasti práva veřejného se projevuje nadřazené postavení nositele
veřejné moci, který může autoritativně rozhodovat o právech druhých osob. V právu
soukromém je však takový postup vyloučen, neboť jeho účastníci jsou si rovni. Tato
teorie se však nedokáže vypořádat například s povahou smluv veřejnoprávních, v nichž
mají účastníci též rovné postavení.45 Organická teorie vychází z důvodu účasti v daném
právním vztahu. Za poměr veřejnoprávní považuje „takový právní vztah, do nějž se
jeden z jeho účastníků dostává z důvodu svého členství ve veřejném svazu (veřejnopráv-
ní korporaci) nebo výkonu funkce veřejného svazu“46, naopak pokud do vztahu vstoupí
nezávisle na příslušnosti k veřejnoprávní korporaci, jedná se vztah soukromoprávní.
Aktuálně je nejvíce přijímána modifikovaná organická teorie (teorie subjektů), 47
ke které se hlásí i zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Její moderní pojetí zdůrazňu-
je fakt, že právo soukromé svou pozornost upíná k jednotlivci a jeho stykům s dalšími
individui, kdežto pro právo veřejné je stěžejní, zda v právním poměru vystupuje ales-
poň jeden subjekt jako nositel veřejné moci.48
Zvláštní senát a Nejvyšší správní soud vychází též z metody právní regulace (metody
úpravy), která za rozhodující prvek považuje podíl účastníků prvního vztahu na jeho
utváření a obsahu. „Tato teorie vychází z teze, že právní vztahy představují funkční vazby
mezi různými objektivními zájmy existujícími ve struktuře zájmu. Právní vztahy tyto
zájmy integrují a umožňují jejich interakci, přičemž dochází k interakci a integraci ob-
jektivních zájmů různého druhu a významu. Výrazem povahy těchto funkčních spojení
43 Tamtéž, s. 16.
44 Podrobně se uvedenými d e f i c i t y zabývá P. Lavický, které zvolenou koncepci hodnotí velice kritic-
ky. Blíže k tomu LAVICKÝ, Petr. Problémy vymezení pravomoci civilních a správních soudů. In: ASPI
[právní informační systém]. Wolters Kluwer. 2012 [cit. 2016- 01-10].
45 HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 23.
46 Usnesení zvláštního senátu ze dne 21. dubna 2015, sp. zn. Konf sp. zn. 18/2014.
47 HENDRYCH, Dušan. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s.24.
48 Důvodová zpráva k zák. 89/2012 Sb. [online]. [cit. 2015-10-09]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.