Table of Contents Table of Contents
Previous Page  19 / 124 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 19 / 124 Next Page
Page Background

17

ochrany pověsti a práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování

autority a nestrannosti soudní moci“)

37

a (c) být nezbytné v demokratické společnosti.

Pochopitelně se i zde pracuje s neurčitými pojmy, jako je veřejný pořádek, rozum-

nost, proporcionalita, apod. Tyto pojmy nemají univerzální a jednou provždy daný

význam. Soud je musí vykládat, což také činí v určitém čase a ve společenském a po-

litickém kontextu.

ͱ. Politika či politiky lidských práv

Tím se dostáváme k vazbě politiky a lidských práv, resp. politice lidských práv, což

není neslušné slovo, ale korektní popis reality. Vzhledem k pozitivnímu zakotvení lid-

ských práv nejde o ahistorický, „věčný“ a neměnný obsah lidských práv. Bude ovšem

vhodné rozlišovat různé významy politiky lidských práv: legislativní politika, soudní

politika a diplomacie či zahraniční politika.

Vcelku bezproblémová je akceptace legislativní politiky v oblasti lidských práv,

protože i při uznání přirozenoprávního základu lidských práv zůstává jejich pozitivní

zakotvení na národní i mezinárodní úrovni vždy politickým rozhodnutím státních

orgánů (moci výkonné a zákonodárné). Týká se to přijímání ústavních listin, jakož

i negociace, podpisu a ratifikace mezinárodních smluv o lidských právech, včetně pod-

řízení se pravomoci mezinárodních kontrolních orgánů. Bez takovéhoto „politického“

rozhodování by také nebylo možné rozšiřování katalogu lidských práv např. o sociální

práva či jiná nová práva.

Ani soudní interpretace a aplikace lidských práv není nějaký mechanický postup,

ale vyjadřuje určité judikaturní postupy a interpretační metody. Přestože by nemělo jít

o svévolné a nepředvídatelné rozhodování, odráží se v něm nejen kodifikovaný obsah

práv, ale i společensko-politický kontext. Výklad práv v judikatuře Evropského soudu

a dalších lidskoprávních orgánů není statický, ale dynamický, přihlížející k vývoji poli-

tických procesů a morálních hodnot ve společnosti.

Nejproblematičtější je politika lidských práv jako součást diplomacie, resp. zahra-

niční politiky státu. S tím, jak se lidská práva internacionalizovala, tj. přestala být

součástí vnitřních věcí států, stala předmětem legitimního zájmu OSN, dalších me-

zinárodních organizací i jednotlivých států. Jejich dodržování bývá posuzováno nejen

soudními, ale i politickými orgány mezinárodních organizací.

Více než na právním posouzení plnění závazků pak záleží na tom, jak schopnou

diplomacii a jak vlivné a početné spojence má posuzovaný stát. Ovšem i mimo rámec

multilaterální diplomacie a orgánů OSN hrají lidská práva důležitou roli jako součást

rétoriky a zahraniční politiky států. Vedle práva lidských práv tu máme též politiku lid-

ských práv, která je součástí zahraniční politiky. Ta zahrnuje nejen kritiku porušování

lidských práv a podporu aktivistů a nevládních organizací bojujících za lidská práva,

ale případně i podmiňování politické a hospodářské spolupráce či dokonce sankce

37

Viz čl. 10 odst. 2 Evropské úmluvy.