19 / 124
17
ochrany pověsti a práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování
autority a nestrannosti soudní moci“)
37
a (c) být nezbytné v demokratické společnosti.
Pochopitelně se i zde pracuje s neurčitými pojmy, jako je veřejný pořádek, rozum-
nost, proporcionalita, apod. Tyto pojmy nemají univerzální a jednou provždy daný
význam. Soud je musí vykládat, což také činí v určitém čase a ve společenském a po-
litickém kontextu.
ͱ. Politika či politiky lidských práv
Tím se dostáváme k vazbě politiky a lidských práv, resp. politice lidských práv, což
není neslušné slovo, ale korektní popis reality. Vzhledem k pozitivnímu zakotvení lid-
ských práv nejde o ahistorický, „věčný“ a neměnný obsah lidských práv. Bude ovšem
vhodné rozlišovat různé významy politiky lidských práv: legislativní politika, soudní
politika a diplomacie či zahraniční politika.
Vcelku bezproblémová je akceptace legislativní politiky v oblasti lidských práv,
protože i při uznání přirozenoprávního základu lidských práv zůstává jejich pozitivní
zakotvení na národní i mezinárodní úrovni vždy politickým rozhodnutím státních
orgánů (moci výkonné a zákonodárné). Týká se to přijímání ústavních listin, jakož
i negociace, podpisu a ratifikace mezinárodních smluv o lidských právech, včetně pod-
řízení se pravomoci mezinárodních kontrolních orgánů. Bez takovéhoto „politického“
rozhodování by také nebylo možné rozšiřování katalogu lidských práv např. o sociální
práva či jiná nová práva.
Ani soudní interpretace a aplikace lidských práv není nějaký mechanický postup,
ale vyjadřuje určité judikaturní postupy a interpretační metody. Přestože by nemělo jít
o svévolné a nepředvídatelné rozhodování, odráží se v něm nejen kodifikovaný obsah
práv, ale i společensko-politický kontext. Výklad práv v judikatuře Evropského soudu
a dalších lidskoprávních orgánů není statický, ale dynamický, přihlížející k vývoji poli-
tických procesů a morálních hodnot ve společnosti.
Nejproblematičtější je politika lidských práv jako součást diplomacie, resp. zahra-
niční politiky státu. S tím, jak se lidská práva internacionalizovala, tj. přestala být
součástí vnitřních věcí států, stala předmětem legitimního zájmu OSN, dalších me-
zinárodních organizací i jednotlivých států. Jejich dodržování bývá posuzováno nejen
soudními, ale i politickými orgány mezinárodních organizací.
Více než na právním posouzení plnění závazků pak záleží na tom, jak schopnou
diplomacii a jak vlivné a početné spojence má posuzovaný stát. Ovšem i mimo rámec
multilaterální diplomacie a orgánů OSN hrají lidská práva důležitou roli jako součást
rétoriky a zahraniční politiky států. Vedle práva lidských práv tu máme též politiku lid-
ských práv, která je součástí zahraniční politiky. Ta zahrnuje nejen kritiku porušování
lidských práv a podporu aktivistů a nevládních organizací bojujících za lidská práva,
ale případně i podmiňování politické a hospodářské spolupráce či dokonce sankce
37
Viz čl. 10 odst. 2 Evropské úmluvy.