SLP 01 (2013)

přímým a stálým kontaktům s živými silami jejich země, orgány státu jsou v zásadě

v lepší pozici než mezinárodní soudce“, aby se vyjádřily k přesnému obsahu pojmů

jako veřejný pořádek, nezbytnost omezení atd.

Není proto náhodou, že má doktrína

margin of appreciation

nejnověji výslovně do-

stat do připravovaného revizního Protokolu č. 15 k Evropské úmluvě, aby doplnila

preambuli Evropské úmluvy.

Dalším důsledkem této povahy lidských práv je konflikt mezi různými právy a/

nebo legitimními zájmy, který musí často Evropský soud pro lidská práva (podobně

jako jiné lidskoprávní judiciální orgány) řešit. Jedná se např. o konflikt mezi právem

na soukromí a právem na bezpečnost, který se zvláště akcentoval v posledním desetiletí

v kontextu boje proti terorismu (po 11. 9. 2001). Již dříve ovšem judikatura musela

podobné problémy řešit, např. v otázce, zda mají vězeňské orgány právo kontrolovat

korespondenci vězňů (zásah do práva na soukromí) s ohledem na zájmy bezpečnosti

a ochrany pořádku. ESLP např. ve věci

Silver

hledal rovnováhu mezi legitimními zá-

jmy veřejného pořádku a bezpečnosti a zájmy rehabilitace vězňů.

Pochopitelně se právě toto vyvažování konfliktních práv a zájmů stalo častou sou-

částí interpretace a aplikace lidských práv příslušnými soudními orgány na národní

a mezinárodní úrovni. Zvláště důležité je toto posuzování také tam, kde jde výjimky

a derogace z lidských práv. Většina lidských práv není a ani nemůže být brána jako

absolutní.

Opět lze vzít jako příklad Evropskou úmluvu o lidských právech, v níž je velmi

zřetelně zabudované schéma právo – derogace.

Přesněji řečeno, v Evropské úmluvě

je třeba rozlišovat mezi derogací a výjimkou, i když v obou případech se posuzuje ne-

zbytnost a proporcionalita.

Derogace ve smyslu čl. 15, tedy možnost smluvní strany přijmout „v případě vál-

ky nebo jiného veřejného ohrožení státní existence“ opatření směřující k dočasnému

odstoupení od závazků stanovených v Úmluvě (kromě čl. 2, čl. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 7)

je velmi výjimečné, v praxi zřídka používané omezení lidských práv. Naproti tomu vý-

jimky, které jsou zabudované do druhých (popř. třetích) odstavců článků 2, 4, 8 až 11

Úmluvy, jakož i do některých článků protokolů k EÚLP, jsou relativně početná ustano-

vení, kterými se Evropský soud musí rutinně zabývat. ESLP zde vypracoval a rutinně

požívá třístupňový test přípustnosti omezení chráněných práv. Takové opatření musí

(a) být stanoveno zákonem, (b) směřovat k zajištění legitimního cíle (např. „v zájmu

národní bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví a morálky,

ESLP, Handyside v. UK, rozsudek z 7. 12. 1976, § 48. Srov. obecně Koskenniemi, M.: op. cit., s. 147-148;

ŠTURMA, P.: op. cit., s. 357.

Draft Protocol No. 15, dok. GT-GDR-B(2012)R1, Addendum (14. 9. 2012).

ESLP, Silver et al. v. UK, rozsudek z 25. 3. 1983.

Srov. KOSKENNIEMI, M.: op. cit., s. 146.