28 / 124
26
Veita Harlana
(v daném případě se tato povinnost projevila absencí práva úspěšně se
bránit tomuto projevu soudní žalobou).
Další otázkou zůstává, zda stát, který je tradičně považován za povinný subjekt v práv-
ním vztahu upraveném základními právy, má odpovídat rovněž za porušení lidského prá-
va způsobené jednotlivci jiným soukromoprávním subjektem. Obecně se dnes uznává,
že určitá míra pozitivního závazku státu (zahrnující závazek aktivně bránit porušování
lidských práv ze strany kohokoliv) je součástí povinnosti státu u většiny práv zaruče-
ných vnitrostátními i mezinárodními dokumenty z oblasti ochrany lidských práv,
71
otázkou však zůstává, zda může stát odpovídat za jakékoliv porušení takového práva.
72
Odpovědět můžeme podle mého názoru pouze tak, že stát nemůže přebírat automa-
ticky odpovědnost za jednání soukromých osob. Kdybychom jej totiž činili odpověd-
ným, logicky by pak do soukromí jednotlivců více zasahoval různými formami kontroly,
aby porušování práv jednotlivců ze strany jiných jednotlivců předcházel, či je odhaloval.
Jako příklad můžeme zvolit relativně málo časté, avšak o to více medializované situa-
ce, kdy jeden člen rodiny dlouhodobě týrá jiného člena a v krajním případě jej nepou-
ští vůbec z domova, fyzicky ho trestá, případně i sexuálně zneužívá. Je nepochybné, že
lidská důstojnost takto týrané osoby je porušena, lze tedy hovořit o újmě na základním
právu takovéto oběti. Můžeme se ptát, co by bylo důsledkem, kdybychom připustili
odpovědnosti státu za tento zásah do tělesné integrity a lidské důstojnosti osoby, a to
z důvodu, že stát porušil pozitivní závazek aktivně bránit porušování lidských práv.
Podle mého názoru z autonomie jednotlivce plyne i nezbytné omezení kontrolní a do-
zorové činnosti ze strany veřejné moci. Pokud tato teze platí, je logické, že stát nemů-
žeme činit odpovědným za jakékoliv omezení základních práv.
Ͱ. Rozdílné teorie základních práv v díle E.-W. Böckenfördeho
Pojem teorie základních práv zahrnuje dle
M. Mahlmanna
kompletní analytickou
a normativní koncepci základních práv.
73
Podle
E.-W. Böckenfördeho
se jedná o syste-
matickou nauku o všeobecném charakteru, normativním zaměření a rozsahu aplikace
základních práv.
74
V důsledku posílení významu základních práv v poválečném Německu a potřebě
řešit praktické otázky spojené s jejich aplikací formuluje v 70. letech minulého století
významný ústavní teoretik
Ernst-Wolfgang Böckenförde
pět teorií základních práv.
75
71
Viz též ZUCCA, L.:
Constitutional Dilemmas. Conflicts of Fundamental Legal Rights in Europe and the
USA
. Oxford: Oxford University Press, 2007, s. 44.
72
Více viz článek autora této statě: Účinky lidských práv v soukromém právu.
Právník
, č. 1, 2011, s. 39.
73
MAHLMANN, M.: op. cit., s. 476.
74
BÖCKENFÖRDE, E.-W.:
Staat, Verfassung, Demokratie. Studien zur Verfassungstheorie and zum
Verfassungsrecht.
Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1995, str. 116.
75
WAGNEROVÁ, E. a kol.: op. cit., s. 10. V originálu viz – BÖCKENFÖRDE, E.-W.: op. cit, s. 115-145
(kapitola 5 – Grundrechtstheorie und Grundrechtsinterpretation, poprvé publikována v časopisu
Neue
Juristische Wochenschrift
, 1974, č. 27, s. 1529 a násl).