29 / 124
27
V české odborné literatuře jsou tyto teorie shrnuty ve stati
E. Wagnerové
s názvem
Pluralita hodnot a pluralita interpretací
.
76
Z tohoto důvodu se jejich popisem nebudu
na tomto místě podrobně zabývat. Postačí, zmíním-li, že se jedná se o 1) liberální teo-
rii, 2) hodnotovou teorii, 3) institucionální teorii, 4) demokraticko-funkcionální teorii
a konečně 5) teorii základních práv v sociálním státě.
Vzhledem k rozdílným východiskům těchto teorií je zřejmé, že každá z nich vede
k více či méně odlišným pohledům interpreta na význam a funkci základních práv. To
se poté projevuje v odlišném řešení reálných případů, na něž základní práva nějakým
způsobem dopadají. Pokusím se tuto tezi doložit na následujícím hypotetickém příkla-
du omezení svobody projevu novináře:
77
Svoboda projevu novináře je chráněna v rámci obecného ustanovení o svobodě pro-
jevu v čl. 10 Listiny základních práv a svobod. Z pohledu liberální teorie lidských práv
je tuto svobodu nutno vykládat jako sféru jednotlivce zbavenou donucení, kam nesmí
stát zasahovat (eventuální zásah by mohl být ospravedlněn pouze tehdy, pokud by byl
činěn v nezbytné míře a zároveň pokud by jím docházelo k ochraně svobod jiných
jednotlivců).
Pojem svobody je u liberální teorie vnímán jako tzv. negativní svoboda ve smyslu
slavné eseje
Isaiaha Berlina
– tj. svoboda
od
.
78
Z takovéhoto pojetí rovněž plyne, že stát
nemá povinnosti umožnit jednotlivcům tuto svobodu aktivně naplňovat, či poskyto-
vat ochranu proti zásahům ze strany třetích osob.
79
Jinou odpověď na funkci státu bychom však získali, pokud bychom přijali výklad
institucionální teorie základních práv. Její podstatou je teze, že účelem základních práv
není primárně chránit svobodu jednotlivce, nýbrž právní instituce. V daném případě
by chráněným objektem byla instituce svobodného tisku, o níž se často tvrdí, že plní
v moderní společnosti funkci „hlídacích psů demokracie.“
80
Za účelem ochrany institutu svobodného tisku je pak možné dovodit přísnější
ochranu tohoto práva ve vztahu k médiím, než například v situaci, kdy je nositelem
tohoto práva běžná osoba. Tím, že základní práva v takovémto pojetí chrání primárně
právní instituce, může docházet k rozrůzňování míry ochrany jednotlivých subjektů.
81
76
WAGNEROVÁ , E.: Pluralita hodnot a pluralita interpretací. In: PŘIBÁŇ, J., HOLLÄNDER, P. a kol.:
Právo a dobro v ústavní demokracii
. Praha: Sociologické nakladatelství, 2011, s. 214-223.
77
Jedná se o upravený a rozšířený příklad uvedený E.-W. Böckenfördem: BÖCKENFÖRDE, E.-W.:
op. cit., s. 117.
78
BERLIN, I.:
Čtyři eseje o svobodě
. Praha: Prostor, 1999 (překl. POKORNÝ, M. orig.
Four Essays on
Liberty
. Oxford, New York: Oxford University Press, 1988), s. 219 a násl.
79
BÖCKENFÖRDE, E.-W.: op. cit., s. 123.
80
Podrobněji viz též můj článek: Kolize základních práv a ústavní soudnictví. Teoretické modely a případová
studie novely trestního řádu č. 52/2009 Sb. In: KYSELA, J., WINTR, J. (eds.):
Pocta doktoru Marku
Antošovi k 30. narozeninám
. Praha: nákladem vlastním, 2009, s. 65-72.
81
BOGUSZAK, J.: op. cit., s. 257.