35 / 124
33
jsou explicitně upravena v článcích 20 až 25 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále
jen SFEU). Konkrétně se (za dalších podmínek) jedná o: a) právo svobodně se po-
hybovat a pobývat na území členských států; b) právo volit a být volen ve volbách
do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě; c) právo na diplo-
matickou a konzulární ochranu; d) petiční právo k Evropskému parlamentu, právo ob-
racet se na evropského veřejného ochránce práv a právo obracet se na orgány a poradní
instituce Unie v jednom z jazyků Smluv a obdržet odpověď ve stejném jazyce. Další
práva jsou stanovena ve Smlouvách a skrze čl. 6 SEU i v Listině základních práv EU,
která má stejnou právní sílu jako smlouvy. Článek 20 SFEU však rovněž výslovně sta-
novuje, že „tato práva se vykonávají za podmínek a
v mezích
stanovených Smlouvami
a opatřeními přijatými na jejich základě.“
Podstatou Heidelberského návrhu je pak tvrzení, že Soudní dvůr Evropské unie
by měl poskytovat
ochranu proti systémovým porušením esenciálního jádra práv občanů
Evropské unie, například v případě excesivního omezení jejich svobody projevu v si-
tuacích,
jež nejsou jinak efektivně pokryty stávajícími mechanismy
na úrovni Evropské
unie, přestože jedním z jejich cílů je právě široce pojímaná ochrana lidských práv (člá-
nek 2 SEU
107
). Dochází tak k nedozírnému rozšíření rozsáhlého, ale i přes kreativi-
tu Soudního dvora ve své podstatě limitovaného
108
katalogu obsaženého v článcích
Smluv. Následně by nic nebránilo aplikaci dalších tvrzených nároků občanů Evropské
unie v ryze vnitrostátních situacích
contra expressis verbis
čl. 51 Listiny základních práv
EU nebo překonání výhrad upravených v souvisejících protokolech;
109
pomineme-li
navíc samostatný problém použití Listiny základních práv EU na osoby, jež nejsou
občany Evropské unie.
110
Příklon k takovémuto systémovému přepsání primárního
evropského práva by dle našeho názoru rozhodně nebylo možné označit za výjimečné
vyplňování pravých mezer v evropském právu v rámci mantinelů vytyčených v roz-
107
Čl. 2 zní: „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti,
právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné
členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spra-
vedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“
108
Viz čl. 5 odst. 1 SEU výslovně potvrzující zásadu svěřených pravomocí a meze doktríny implied powers
např. u CRAIG, P., DE BÚRCA, G.: EU Law. Text, Cases, and Materials. 5. vydání. Oxford University
Press, Oxford 2011, s. 75 a n.
109
Např. Protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném krá-
lovství, Protokol č. 35 o čl. 40.3.3. Ústavy Irska, Protokol č. 32 o nabývání nemovitostí v Dánsku, nebo
v současné době ratifikovaný Protokol o obavách irského lidu.
110
Srov. judikaturu o rozsahu působnosti Listiny a výkladu jejího čl. 51 na stránkách
www.curia.eu.