38 / 124
36
tvrdí, že i případy vnitrostátního porušení podstaty základních práv občana Evropské
unie mají spadat do působnosti evropského práva. Opírají se přitom o výše uvedený
článek 2 SEU a svou interpretaci judikatury Soudního dvora EU. Koncept esenciál-
ního jádra základních práv dokonce považují za prvek společných ústavních tradic,
mj. s odkazem na čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod České republiky.
121
Domníváme se, že slabiny této argumentace byly dostatečně rozebrány v předchozí
části článku.
Kromě porušení zásady svěřených pravomocí by však přijetí Heidelberského návrhu
vedlo k dalšímu posunutí povahy Evropské unie. Aniž bychom chtěli provádět jaké-
koliv hodnocení, na jedné straně spektra můžeme vidět např.
Petra Lindsetha
, který
evropskou integraci vnímá jako správní (administrativní) projekt a snaha obejít ome-
zení čl. 51 Listiny základních práv EU představuje ve své podstatě
pokus o protiústavní
delegaci
.
122
Proti němu stojí evropští konstitucionalisté
123
spatřující v Heidelberském
návrhu
další logický krok v konstitucionalizaci evropského práva
pomocí Soudním dvo-
rem chráněných základních práv vyplývajících z evropského práva i proti členským stá-
tům.
124
Ze své perspektivy návrh podporují i autoři dlouhodobě se vyslovující ve pro-
spěch důraznějšího prosazování lidských práv, bez ohledu na to, zda na úrovni národní
nebo nadnárodní.
125
Ve všech uvedených případech se však bezprostředně jedná o
posílení Soudního dvora
EU
. Jak však upozorňuje
Wojciech Sadurski
– údajně neefektivní mechanismus článku 7
SEU byl koncipován záměrně jako politický a nikoliv právní prostředek, a jako takový by
měl být primárně využíván. Teprve jeho nespuštěním hrozí jeho devalvace a nařčení z ar-
bitrárnosti, pokud by při předchozích obdobných případech použit nebyl.
126
Rozšíření
působnosti již tak vlivného Soudního dvora
127
by mohlo posílit tábor skeptiků pouka-
zujících na méně noblesní stránky jeho rozhodování.
128
Navíc obecné otázky spojené se
státním občanstvím spadají více do sféry politična, o němž mají probíhat celospolečenské
121
VON BOGDANDY et al.: op. cit., str. 510. Pomiňme fakt, že tam uvedené ústavy (česká, maďarská,
polská, portugalská, rumunská, slovenská a španělská) s výjimkou německého Základního zákona po-
cházejí ze států, jenž přešly z autoritářské formy vlády k demokracii a při psaní svých ústav byly právě
německým Základním zákonem inspirovány.
122
Srov. reakci P. LINDSETHA na blogu verfassungsblog z poznámky č. 95.
123
V související diskusi na blogu verfassungsblog se v tomto směru vyjádřil zejména D. HALBERSTAM.
124
K liberálnímu pojetí konstitucionalismu odvozenému nikoliv od lidu, ale od soudní ochrany základních
práv viz např. LOUGHLIN, M.:
What is Constitutionalisation?
In: DOBNER, P., LOUGHLIN, M.:
The Twilight of Constitutionalism. Oxford University Press, Oxford 2010, s. 47 a n.
125
Z diskutérů v tomto duchu vystoupil např. M. KUMM, viz verfassungsblog z poznámky č. 95.
126
Viz jeho připomínky na blogu verfassungsblog z poznámky č. 95.
127
Tuto skutečnost velmi dobře dokládá kniha A. STONE-SWEETA
Judicial Construction of Europe
(Oxford University Press, Oxford 2004).
128
Srov. zvláštní číslo časopisu
Contemporary European History
3/2012 věnované kritickému zkoumání vý-
voje evropské integrace.