36 / 124
34
hodnutí německého Spolkového ústavního soudu ve věci
Honeywell
,
111
jímž se autoři
zaštiťují.
112
Dále jako klíčový převodový mechanismus mezi blíže nespecifikovanými lidskými
právy a ochranou konkrétních práv občanů Evropské unie bylo použito rozhodnutí
o humanitárním případu ve věci
Ruiz Zambrano
.
113
Jednalo se o přiznání práva poby-
tu nezletilému dítěti kolumbijských uprchlíků na území Belgie na základě evropské-
ho práva, aniž by ve věci existoval (unijní) přeshraničný prvek. Podobně jako ve věci
Catherine Zhu Chen
114
využili rodiče dítěte tehdy platnou vnitrostátní úpravu, která
přiznávala belgické státní občanství dětem narozeným v Belgii, jež by se jinak staly
osobami bez státní příslušnosti, tím, že u svých dvou v Belgii narozených dětí nepo-
žádali o kolumbijské občanství. Poté, co z důvodu nesplnění podmínek byly žádosti
o legalizaci pobytu rodičů v Belgii zamítnuty, začali se dovolávat odvozeného práva
pobytu v Belgii na základě evropského práva, přestože u jejich, v Belgii narozených,
dětí neexistoval přeshraniční prvek, spočívající například ve využití svobody volného
pohybu (děti žily trvale v Belgii, jejíž státní občanství pasivním jednáním rodičů zís-
kaly). Soudní dvůr s pomocí argumentace o tom, že „takové odepření práva na pobyt
bude mít za následek to, že uvedené děti, které jsou občany Unie, budou donuceny
opustit území Unie, aby doprovázely své rodiče. Stejně tak není-li takové osobě vydáno
pracovní povolení, vzniká nebezpečí, že tato osoba nebude mít prostředky nezbytné
k pokrytí svých potřeb a potřeb členů své rodiny, což by mělo za následek též to, že
její děti, které jsou občany Unie, by byly nuceny opustit území Unie. Za takovýchto
podmínek nebudou uvedení občané Unie moci skutečně využívat podstatné části práv
plynoucích z jejich postavení občanů Unie“ dospěl k závěru, podle něhož „článek 20
SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát odepřel stát-
nímu příslušníku třetího státu, na kterého jsou výživou odkázány jeho děti nízkého
věku, jež jsou občany Unie, právo na pobyt v členském státě, v němž mají tyto děti
bydliště a jehož mají státní příslušnost, a aby uvedenému státnímu příslušníku třetího
státu odmítl vydat pracovní povolení, neboť taková rozhodnutí by uvedené děti při-
pravila o možnost skutečně využívat podstatné části práv spojených se statusem občana
Unie.“ Autoři Heidelberského návrhu čtou anglické znění tohoto rozhodnutí -
genuine
enjoyment of the substance of the rights attaching to the status of European Union citizen
-
111
Rozhodnutí ze dne 6. července 2010, který přímo reaguje na případ řešený Evropským soudním dvorem
ve věci C-144/04,
Mangold
, ze dne 22. listopadu 2005. Prohlášení aktů evropských institucí za vydané
ultra vires
je podle německého Spolkového ústavního soudu možné pouze v případě podstatného překro-
čení pravomocí. K tomu by došlo v případě zjevného překročení pravomocí při vydání aktu vedoucího
k strukturálně významnému posunu kompetencí v neprospěch členských států. Současně by Soudní
dvůr měl mít možnost se k takovému aktu vyjádřit jako první.
112
VON BOGDANDY et al.:
Reverse Solange
…, s. 515.
113
Rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-34/09,
Zambrano
, ze dne 8. března 2011.
114
Rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-200/02,
Chen
, ze dne 19. října 2004.