37 / 124
35
jako nedotknutelnost základních práv občana
115
Evropské unie i v ryze vnitrostátních
otázkách.
Spor o to, zda jsou rozhodnutí Soudního dvora EU jakožto precedenty pramenem
práva, není předmětem této statě. Nicméně, i když jim přiznáváme mj. skrze rozhod-
nutí
CILFIT
precedenční charakter, tak dalekosáhlá implikace z jediné věty specifické-
ho rozhodnutí pomíjí problém, na který ve Spojených státech již v padesátých letech
minulého století
Lon L. Fuller
: Je-li dána striktní závaznost precedentů,
116
musejí být
tyto v případě polycentrických sporů velmi obezřetně formulovány, jelikož možnost
jejich akomodace komplexním aspektům problému je snížena.
117
Polycentrickými ro-
zumíme spory, jejichž rozhodnutí vede ke změně komplexních okolností a má tak do-
pad i na osoby a právní skutečnosti, jež nejsou přímými účastníky a předmětem řízení.
Obvykle sem řadíme rozhodování ve věcech sociálního zabezpečení, ale tuto charak-
teristiku bezpochyby splňuje i výše uvedené rozhodování v otázkách občanských práv.
Právo umožnit vstup cizincům na území bývalo tradičně považováno za svobodné roz-
hodnutí státu.
118
Vzhledem k rozvinutým systémům sociálního zabezpečení ve státech
EU má tak soudní rozhodování týkající se povolení vstupu a pobytu významné důsled-
ky pro veřejné rozpočty.
Sám Soudní dvůr v dalších věcech
119
tak široké čtení článku 20 SFEU neopako-
val, což svědčí spíše proti argumentaci autorů Heidelberského návrhu. Jelikož je tedy
Soudní dvůr EU ve svých rozhodnutích nepřipouštějících disenty mnohdy poněkud
pythický a stanoviska generálních advokátů místy avantgardní, ne-li přímo vizionář-
ská, je vhodnější číst je spíše obezřetně a nestavět na jednom ve své skutkové podstatě
výjimečném problému, který se setkal s odporem nejen členských států, ale i Komise,
závěry s dalekosáhlými systémovými důsledky pro vztah evropského a národního práva.
ͮ. Výhrady vůči možným systémovým důsledkům v rámci Evropské unie
Již zmíněného problému
překročení omezené působnosti základních práv
vyplývají-
cích z evropského práva si jsou vědomi i sami autoři Heidelberského návrhu.
120
Přesto
115
Kterou navrhoval již generální advokát Jacobs jako oprávnění říct „Civis europeus sum“ a dovolávat
se tohoto statusu proti jakémukoliv porušení základních práv. Odst. 46 stanoviska k věci C-168/91,
Konstantinidis
, ze dne 9. prosince 1992.
116
Což je dle J. Komárka i případ Soudního dvora, viz: KOMÁREK, J.:
Judicial Lawmaking and Precedent
in Supreme Courts
, LSE Legal Studies Working Paper No. 4/2011, dostupné na:
http://ssrn.com/abstract=1793219.
117
V podrobnostech viz FULLER, L. L.:
The Forms and Limits of Adjudication
. Harvard Law Review 1978-
1979, s. 398.
118
Přirozenoprávní úvahy o základním právu na mezinárodní styk, z něhož by plynulo i právo na vstup
a pobyt cizince v jakémkoliv státě, byly v literatuře spíše výjimečné a v praxi se nikdy neprosadily. V po-
drobnostech viz POŘÍZEK, P.:
Základní teoretické přístupy k otázce přijímání cizinců na území státu
.
Správní právo 8/2012, s. 449 a n.
119
Srov. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C‐434/09,
McCarthy
, ze dne 5. května 2011, a C‐256/11,
Dereci
, ze dne 15. listopadu 2011.
120
VON BOGDANDY et al.: op. cit., s. 507.