41 / 124
39
obrátit se na Soudní dvůr, a současně v možnosti obejít národní ústavní soud, který
mnohdy deklaroval připravenost bránit národní listinu základních práv proti evrop-
ským excesům. S ohledem na požadavky převrácené doktríny
solange
je však nutné
systematické porušování na území členského státu – tj. i jeho ústavním soudem. Zbývá
proto pouze první složka efektivnosti, a to je rychlost. V případě tak citlivých témat,
jako je systém a národní úroveň ochrany lidských práv, je však pochybné, zda právě
rychlost projednání individuálního případu představuje kvalitou, jež dodá legitimitu
následnému legálně spornému
139
rozhodnutí Soudního dvora. Jak je zřejmé z reakcí
členských států, v případech citlivých témat rychlá individuální ochrana s sebou dlou-
hodobě nemusí automaticky nést i lepší míru ochranu pro další.
Dobrý úmysl za heidelberským návrhem patrně spočíval ve
snaze sjednotit standard
ochrany lidských práv v Evropské unii. Rozhodně by se nejednalo o minimální stan-
dard – na něm není založená ani doktrína společných ústavních tradic,
140
natož Listina
základních práv EU. Ve spojení s mechanismem předběžné otázky by se již tak silný
141
Soudní dvůr fakticky dostal do pozice finálního arbitra nejen vůči nejvyšším národním
soudům, ale efektivně i vůči Evropskému soudu pro lidská práva. Byla by oslabena
možnost vzájemné kontroly, někdy eufemisticky označované jako dialogu, a hrozila
jednostrannost výkladu.
142
Ͱ. Politický rozměr Heidelberského návrhu, aneb světí cíl prostředky?
Podíváme-li se na heidelberský návrh s odstupem časovým i věcným, vidíme, jak
silný náboj obsahuje argumentace zaštiťující se ochranou lidských práv. Pojem lidská
práva, podobně jako například demokracie, představuje v evropské kultuře nositele
pozitivní hodnoty. To může svádět k pocitu, že v případě návrhu tvrdícího, že zvyšu-
je míru ochrany lidských práv, nenese argumentační břemeno navrhovatel, nýbrž se
přesouvá na „odpůrce“, který se snaží zachovat status quo. Ve svém příspěvku jsme se
pokusili ukázat, že takový přístup neplatí automaticky.
Lidská práva a jejich ochrana totiž mají od počátku i svůj politický rozměr. Představují
převrácení vztahu jednotlivce a státu
143
a současně se staly důležitým prvkem legitimizace
veřejné (státní i nadstátní) moci. Odhlédneme-li pro účely tohoto příspěvku od různých
teorií lidských práv, už jen srovnáním katalogů základních práv jednotlivých členských
států Evropské unie můžeme vidět, že existuje určitá množina chráněna přibližně stej-
ně ve všech státech a pak můžeme vnímat různé národní odlišnosti. Ty jsou dány jak
inspiračními zdroji příslušných lidskoprávních katalogů, tak reflexí mezinárodněpráv-
139
Viz předchozí část.
140
Viz ONDŘEJKOVÁ, J.: op. cit., s. 510-511.
141
KOMÁREK, J.: op. cit.
142
Srov. SCHARPF, F.W.:
Legitimacy in the Multi-level European Polity…
, s. 111 a n., ONDŘEJKOVÁ, J.:
op. cit., s. 514.
143
Srov. BOBBIO, N.: The Age of Rights. Polity Press, Cambridge 1996.