SLP 01 (2013)

47 / 124

45
a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské společnosti je – ve smyslu Všeobecné
deklarace lidských práv – „základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě.“
ͮ. Mezinárodní smlouvy
Zůstaneme-li u Všeobecné deklarace lidských práv, kterou lze oprávněně považovat
za obecný standard v oblasti ochrany a respektování lidských práv, pak pro sociální
systém ochrany má zásadní význam čl. 22 Všeobecné deklarace lidských práv. Ten
stanoví, že každý člověk jako člen společnosti má právo na sociální zabezpečení a nárok
na to, aby mu byla ze strany státu i s mezinárodní součinností a s ohledem na možnosti pří-
slušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva nezbytná k jeho důstojnosti
a svobodnému rozvoji jeho osobnosti.
Ačkoli Všeobecná deklarace lidských práv není mezinárodní smlouvou, získala
u vlád jednotlivých států i celkově ve vědomí lidstva prestiž, s níž se může stěží srovná-
vat kterýkoli jiný dokument. Organizace spojených národů však oprávněně usilovala
i nadále o zakotvení základních standardů lidských práv a svobod ve formě meziná-
rodních smluv, které by se po přijetí a ratifikaci jednotlivými státy staly součástí jejich
vnitřního zákonodárství. Toto úsilí bylo úspěšně završeno v roce 1966, kdy 16. pro-
since Valné shromáždění přijalo Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech.175 V čl. 6 až 13
Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech se uvádí,
že každý má právo práci, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, koaliční
svobodu, na sociální zabezpečení, včetně práva na sociální pojištění, a že největší mož-
ná ochrana a pomoc by měla být poskytnuta rodině a matkám v průběhu těhotenství
a po narození dítěte. Zvláštní opatření by měla být činěna pro ochranu a pomoc všem
dětem a mládeži tak, aby byly chráněny před hospodářským a sociálním vykořisťo-
váním. Smluvní strany Paktu se zavazují uznat právo každého na přiměřenou životní
úroveň pro něj a jeho rodinu, na neustálé zlepšování životních podmínek a na nejvýše
dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví. Z této úpravy se ovšem nedovozuje
povinnost České republiky zacházet s občany třetích států stejně jako s vlastními ob-
čany. Rozdílnost v zacházení není ostatně Českou republikou v každoročních zprávách
o plnění závazků ani popírána.176
Dalším významným dokumentem je Úmluva OSN o odstranění všech forem rasové
diskriminace (ICERD), ta ovšem sama stanoví, že se „netýká rozlišování, vylučování,
175 Oba Pakty byly ratifikovány a publikovány ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 a jsou tedy v souladu
s Listinou základních práv a svobod součástí právního řádu ČR.
176 Srov. úvodní zprávu, odst. 184 a násl. dostupnou zde
ty/zpravy-plneni-mezin-umluv/pakt_ices_cz.pdf (Cit.: 6. 2. 2013) a druhou periodickou zprávu, ze-
jména bod 6.4. dostupnou zde
-umluv/2_HKSP_CZ_text_FINAL.pdf (Cit.: 6. 2. 2013). Ani jedna z těchto zpráv neupoutala po-
zornost Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva, více zpráva ze 46. a 47. zasedání dostupná
(Cit.: 6. 2. 2013).