53 / 124
51
základních důvodů a hlavy III. Listiny základních práv EU)
206
chápat jako velmi ši-
roký a ambiciózní pokus učinit ze zákazu diskriminace jeden ze základních principů,
na nichž stojí evropská integrace v širokém, celospolečenském smyslu. Tedy rovněž
jako prostředek začleňovací (inklusivní) společnosti.
207
Rovnost bez ohledu na rasu a etnický původ v oblasti přístupu k zaměstnání, so-
ciální ochrany, sociálního zabezpečení a zdravotní péče, jakož i ve vztahu k sociálním
výhodám
208
upravila směrnice Rady č. 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou
se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický
původ. Směrnice 200/43/ES se ovšem neuplatní, pokud je důvodem rozdílného za-
cházení občanství třetího státu či se jedná o osobu bez státní příslušnosti.
209
Ochranu
zde stanoví především čl. 11 Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003
o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobý-
vajícími rezidenty. Předmětný článek přiznává dlouhodobě pobývajícím rezidentům
rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení, sociální podpory a sociální ochrany,
byť členské státy mohou ponechat omezení přístupu k zaměstnání nebo k samostatné
výdělečné činnosti nebo omezit rovné zacházení v oblasti sociální podpory a sociální
ochrany na základní dávky.
210
Neomezitelnou zůstává v tomto ohledu podpora ve for-
mě životního minima, podporu v případě nemoci, těhotenství, rodičovskou podporu
a podpora v rámci dlouhodobé péče.
211
Dalším významným zdrojem garance některých sociálních práv občanům třetích
států je unijní úprava koordinace sociálního zabezpečení (jde především o princip zá-
kazu diskriminace na základě státní příslušnosti, princip zachování nabývaných a na-
bytých práv, a to ve formě principu tzv. sčítání dob pojištění a princip exportu dávek
do ciziny, principu stejného posuzování skutečnosti – tzv. asimilaci faktů a principu
diskriminace, rovnost v odměňování mužů a žen za stejnou práci), stala se sociální práva středem zájmu
zejména v 80. letech.
206
V čl. 20 je uvedeno: „
Před zákonem jsou si všichni rovni.
“ Podrobně je pak obecný zákaz diskriminace roz-
veden v čl. 21: „
Zakazuje se jakákoli diskriminace, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického
nebo sociálního původu, geneticky daných vlastností, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení, politického
či jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, postižení, věku či sexuální orien-
tace.
“ BAMFORTH, N., MALIK, M., O´CINNEIDE, C.: Discrimination Law: Theory and context.
London: Sweet and Maxwell, 2008, s. 103. TONER, H.: Impact assessment and fundamental rights
protection in EU law. Europan Law Review, 2006, č. 316.
207
SCHIEK, D. A new framework on equal treatment of persons in EC law? in European Law Journal,
2002, č. 8, s. 2.
208
Srov. čl. 7 odst. 2 Nařízení 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství v současné době
nahrazeném Nařízením 492/2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, čl. 7 odst. 2.
209
Srov. případ C-571/10
Servet Kamberaj proti Istituto per l’Edilizia sociale della Provincia autonoma di
Bolzano (IPES), Giunta della Provincia autonoma di Bolzano, Provincia autonoma di Bolzano,
body 48 až
50, 64 a 65.
210
Srov. čl. 11 odst. 3 a 4 směrnice 2003/109/ES.
211
Případ C-571/10
Servet Kamberaj proti Istituto per l’Edilizia sociale della Provincia autonoma di Bolzano
(IPES), Giunta della Provincia autonoma di Bolzano, Provincia autonoma di Bolzano,
bod 13.