54 / 124
52
dobré spolupráce institucí). Aplikace Koordinačních nařízení je nicméně limitována
nutností existence tzv. unijního rozměru, tedy např. k pohybu pracovníka či benefi-
cienta mezi více členskými státy Evropské unie. Sociálních práv občanů třetích stá-
tů, kteří oprávněně
212
nepřekročí hranice České republiky do jiného členského státu
Evropské unie/EHP, se tedy koordinace sociálního zabezpečení nedotýká.
213
Osobní omezení použití Koordinačních nařízení bylo překonáno v čl. 2 Nařízení
883/2004, které se vztahuje na všechny pojištěné osoby a u systémů založených
na principu bydliště ve vztahu na všechny obyvatele. V předmětném článku je výslov-
ně konstatováno, že
„toto nařízení se použije pro státní příslušníky členského státu, osoby
bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v členském státě, kteří podléhají nebo podléhali
právním předpisům jednoho nebo více členských států, a také pro jejich rodinné přísluš-
níky a pozůstalé“.
214
Ke skutečnému rozšíření na občany třetích států však došlo až
Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopa-
du 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES)
č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevzta-
hují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.
215
Doplňující ochranu poskytuje Nařízení 492/2011,
216
ta je ovšem v čl. 7 odst. 2 ome-
zena pouze na pracovníky, kteří jsou státním příslušníkem členského státu.
217
Občané
212
Srov. rozsudek SD EU ve věci C-247/09
Alketa Xhymshiti proti Bundesagentur für Arbeit – Familienkasse
Lörrach a
rozsudek C-276/06
Mamate El Youssfi proti Office national des pensions (ONP),
body 41-43.
213
Koordinační nařízení se tak neaplikují na situace, kdy volného pohybu využito nebylo, ač se tak může
zdát. Srov. např. rozsudek SDEU ve věci C-103/06 Philippe Derouin proti Union pour le recouvrement
des cotisations de sécurité sociale et d’allocations familiales de Paris - Région parisienne (Urssaf de Paris
– Région parisienne). Jak SD EU upozornil ve věci C-247/09, aby se použila Koordinační nařízení,
musí státní příslušník třetího státu splnit dvě podmínky. Musí jednak oprávněně bydlet v členském státě
a jednak se nenacházet v situaci omezené ve všech ohledech na jediný členský stát (tedy nemít vazby jen
na některý třetí stát a jen jeden členský stát). Dále srov. rozsudek SD EU ve věci C-276/06
Mamate El
Youssfi proti Office national des pensions (ONP),
body 41-43.
214
Srov. však rozsudek SD EU ve věci C-95/99
Khalil.
Dalším důvodem pro pochybnosti ohledně aplikace
Koordinačních nařízení byla výjimka Dánska.
215
Předmětné nařízení se ovšem nevztahuje na Spojené Království a Dánsko. Oba tyto státy tak ve vztahu
k občanům třetích zemí i nadále používají staré Nařízení Rady (ES) č. 859/2003 ze dne 14. května 2003,
kterým se působnost nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS) č. 574/72 rozšiřuje na státní přísluš-
níky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.
Nová koordinační nařízení jsou sice účinná od 1. 5. 2010, ale na celé území Evropské unie, Evropského
hospodářského prostoru a Švýcarska se aplikují od 1. 6. 2012, kdy nabylo účinnosti poslední z naří-
zení, jež rozšiřovalo teritoriální působnost Nařízení 883/2004 i na Norsko, Island a Lichtenštejnsko.
Na Švýcarsko se Koordinační nařízení vztahují od 1. 4. 2012, k předchozí situaci srov. rozsudek SDEU
C-247/09
Alketa Xhymshiti proti Bundesagentur für Arbeit – Familienkasse Lörrach.
216
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pra-
covníků uvnitř Unie. K rozšíření osobního rozsahu v tomto směru došlo již v případě nařízení 1408/71
v květnu 2003 nařízením 859/2003.
217
S těmito pracovníky nesmí být na území jiného členského státu z důvodu jeho státní příslušnosti za-
cházeno jinak, než s tuzemskými pracovníky a takovému pracovníku jsou kromě jiného přiznány stejné
sociální a daňové výhody jako tuzemským pracovníkům.